VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Procházka" s bílou holí aneb Tyfloservis pomáhá už čtvrtstoletí

/REPORTÁŽ DENÍKU, FOTOGALERIE/ Tyfloservis pomáhá nevidomým a slabozrakým už čtvrtstoletí. Ale jak vlastně?  

10.10.2016
SDÍLEJ:

Bílá hůl je pomocníkem nevidomých. Redaktor Deníku Břetislav Lapisz v doprovodu vedoucí ostravského Tyfloservisu Lucie SkříšovskéFoto: Deník/Pavel Sonnek

Jak se tato organizace snaží pomáhat lidem, kteří o zrak přišli úplně nebo se na něj mohou spolehnout jen v omezené míře, to mi vysvětluje Lucie Skříšovská, vedoucí Tyfloservisu v Ostravě.

Na počátku našeho povídání jen krátce upřesňuje, že služby Tyfloservisu jsou určeny lidem starším 15 let, horní věková hranice omezena není. Služby jsou klientům poskytovány bezplatně.

„Když to hodně zjednoduším, snažíme se vybavit zrakově postiženého člověka takovými dovednostmi a informacemi, aby byl schopen v maximální možné míře samostatně naplňovat své životní potřeby. Patří k tomu samozřejmě i to, aby získal přiměřené sebevědomí a zaměřil se na možnosti svého dalšího rozvoje. Zároveň ale s našimi klienty pracujeme na tom, aby dokázali rozpoznat své meze a když to situace vyžaduje, nebáli se požádat o pomoc," říká Lucie Skříšovská.

Koupí pastelky za minimální příspěvek 20 korun budou moci lidé od středy 12. října přispět na speciální služby pro těžce zrakově postižené lidi v rámci celonárodní veřejné sbírky.
Více k tématu na konci článku. 

Tyfloservis nabízí své služby ambulantně i terénně. To znamená, že tři pracovnice ostravského střediska vyjíždějí také často do terénu v rámci celého Moravskoslezského kraje.

„S klienty například nacvičujeme, jak se mají orientovat ve svém bytě a ve svém okolí. V případě nevidomých to znamená, že si určitou trasu, kterou by měli později zvládnout bez naší pomoci, musíme nejprve projít samy a zjistit, jestli je bezpečná. Až poté zahajujeme výuku s našimi klienty," objasňuje Lucie Skříšovská záludnosti, které si zdravý člověk ani neuvědomuje.

OD PEVNÉ LINKY K IPADU

Pracovnice Tyfloservisu učí lidi se zrakovým postižením i to, jak pracovat s optickými či kompenzačními pomůckami. I laik asi tuší, že pokrok v informačních technologiích, nástup éry mobilních telefonů a dalších novinek se musel projevit i v oblasti pomůcek pro lidi, kterým zrak neslouží.

Speciální lupy pomáhají slabozrakým, aby si mohli třeba přečíst článek v novinách či jiný text.
Speciální lupy pomáhají slabozrakým, aby si mohli třeba přečíst článek v novinách či jiný text. Foto: Deník/Pavel Sonnek

„Kdysi zažily obrovský boom pevné linky, dnes se naši klienti už neobejdou, až na výjimky, bez mobilů. Takže se samozřejmě muselo zapracovat na tom, aby bylo jejich využívání zpřístupněno i nevidomým. Hlasový software tak mají i počítače, ipady, ale také váhy, hodinky, glukometry či teploměry i další," říká vedoucí ostravského Tyfloservisu. Zároveň upozorňuje, že pomůcky pro nevidomé a slabozraké se výrazně liší. Lidé, kteří o zrak přišli úplně, potřebují právě už zmíněné hlasové výstupy.

Slabozrakým pak pomáhá například výrazný kontrast v jejich domácnostech. „Třeba při stolování je vhodný černý ubrus a bílý talíř. Obdobný kontrast jim pomáhá i u dalších činností. Také v případě čteného textu je vhodné, aby barvy písma a podkladu byly co nejvíce v kontrastu," doplňuje Lucie Skříšovská.

UVAŘIT I VYLUXOVAT BYT

Pracovnice ostravského Tyfloservisu učí své klienty nejen to, aby se pokud možno dokázali postarat sami o sebe, ale když to situace vyžaduje, pomohli třeba i svým blízkým. Třeba, aby si uměli uvařit, zalít čaj či kávu, vyluxovat byt, třeba i přebalit miminko a zvládali i sociální dovednosti. „Pod tím si můžete představit, že klientovi poradíme, jak se vhodně obléknout, když jde na večírek nebo třeba na koncert," pokračuje Lucie Skříšovská.

Lucie Skříšovská ukazuje speciální přístroje (takzvanou VPN), která například nevidoucím nahlásí, jaká tramvaj se právě k zastávce blíží a kterým směrem pojede. Obdobně lze s pomocí tohoto přístroje zapnout i takzvaný klapací semafor.
Lucie Skříšovská na snímku ukazuje speciální přístroje (takzvanou VPN), která například nevidoucím nahlásí, jaká tramvaj se právě k zastávce blíží a kterým směrem pojede. Obdobně lze s pomocí tohoto přístroje zapnout i takzvaný klapací semafor. Foto: Deník/Pavel Sonnek

Práce s klienty probíhá nejčastěji individuální formou. Kurzy nácviku jednotlivých dovedností (čtení a psaní Braillova bodového písma, nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu, nácvik psaní na počítači, sebeobsluha a další) mají formu dvouhodinových lekcí konaných pravidelně v místě klientova bydliště nebo na pracovišti. Ročně využívá služeb Tyfloservisu asi 200 lidí z celého kraje. „Někdy klienta naučíme využívat určitou kompenzační pomůcku a on už další naše služby nepotřebuje nebo o ně nemá zájem. Jindy ale spolupráce pokračuje. Pak klient třeba kurzy navštěvuje půl roku nebo klidně i delší dobu," objasňuje Lucie Skříšovská s tím, že vše, co zatím řekla, je jen jednou z oblastí působení Tyfloservisu.

Tou další, ale rozhodně ne druhořadou, jak mi Lucie Skříšovská na závěr našeho povídání s úsměvem připomíná, je působení na okolní společnost: „To proto, aby ti, kterým zrak slouží, měli dostatek informací a byli schopni odstraňovat například architektonické, někdy ale i mezilidské bariéry, které by zbytečně ztěžovaly situaci nevidomých a slabozrakých."

Bílá hůl je pomocníkem nevidomých.

„Procházka" s bílou holí

Zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno uzdravit se. O významu několika slov, která bývají často vyvěšena v ordinacích lékařů či v nemocnicích, přemýšlíme většinou právě tehdy, když se nás tato věta týká.

Jak těžké to mají lidé, kteří přišli definitivně o zrak, jsem si vyzkoušel na pár minut. A byla to zkouška docela perná, ale pro mě i velmi užitečná.

Lucie Skříšovská z ostravského Tyfloservisu mě nejprve nechává nalít vodu z konvice do skleničky, na její okraj přiložila speciální pomůcku indikátor hladiny. Ta začíná pípat, když se tekutina blíží k okraji hrníčku. Na očích mám speciální brýle, které mi zakrývají oči. Pomalu přikládám konvici k okraji sklenice a liji do ní vodu. Trvá mi to dlouhé sekundy. Pak přístroj zapípá. A mi je jasné, že činnost, která je pro člověka se zdravýma očima běžnou rutinou, se bez pomoci zraku mění v docela složitý úkol. „Naši klienti samozřejmě časem své dovednosti vylepšují a to nalití tekutiny do hrníčku pro ně až tak velikým problémem nebývá," poznamenává vedoucí ostravského Tyfloservisu. Pokyvuji sice hlavou, ale také si uvědomuji, že pokud bych měl zalévat vroucí vodou čaj nebo kávu, trvalo by mi to nalití asi o hodně déle a byl bych hodně opatrný.

KDYŽ ZRAK NAHRADÍ BÍLÁ HŮL

Bílá hůl je pomocníkem nevidomých při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Když čas od času člověk potká někoho s bílou holí, jak si celkem svižně vykračuje a terén před sebou ohledává pohybem hole, mohl by mít pocit, že by to zvládl i sám.

Lucie Skříšovská mi vysvětluje, že existují tři typy holí. Signalizační, tu využívají lidé, kterým ještě zrak slouží částečně. Ti si pak s pomocí hole jsou schopni změřit, jak vysoký je schod, na který se chystají nakročit. Orientační hůl už využívají nevidomí. Hůl opěrná pak slouží těm, kdo mají nejen problémy se zrakem, ale i s pohybem.

„Hůl orientační by měla být tak dlouhá, aby sahala do středu hrudní kosti. Člověk s ní opisuje obloučky před sebou a kopíruje terén. Ty obloučky opisuje na šířku těla plus pět až deset centimetrů. Platí také pravidlo, že nevidomý musí jít podél nějaké zdi nebo něčeho podobného, aby se mohl lépe orientovat. Že by se nevidomý vydal bez průvodce třeba do parku nebo na náměstí, kde to nezná, to v úvahu nepřipadá," přidává další postřeh pracovnice ostravského Tyfloservisu.

ZÁKLADNÍ TRASY, DALŠÍ SMYSLY

Pak už se vydávám na krátkou procházku. Na očích mám opět speciální brýle, takže opravdu nevidím nic než tmu. Pomalými a krátkými krůčky jdu kupředu. Bílou holí zkoumám terén a chůze je to pomalá a hodně opatrná. Hůl mi pomáhá hlavně v tom, že si udržuji částečnou orientaci. Na pravé straně je zídka, do které holí ťukám.

Pokud by se na chodníku ale objevila drobná nerovnost, mám obavu, že bych ji holí asi nedokázal rozeznat a klopýtnutí, případně pádu, bych se asi nevyhnul.

Po zhruba dvaceti metrech chůze sundávám brýle. Odhaduji, že jsem na jejich zdolání potřeboval tak dvě minuty a znovu se přesvědčuji, jak obtížné to nevidomí a slabozrací mají. A také to, že je dobře, že existují organizace a jejich pracovníci, kteří jim umějí poradit, pomoci či je naučit pracovat s různými pomůckami.

Vedoucí ostravského Tyfloservisu, která mě při chůzi pro jistotu doprovázela, ještě dodává, že u nevidomých je důležité naučit se základní trasy. Třeba ze svého domova do obchodu, k lékaři, do práce či právě do střediska Tyfloservisu.

„Lidé, kteří přišli o zrak, zároveň daleko více než my ostatní spoléhají i na další smysly. Takže, když míjejí třeba pekárnu, poznají, kde se právě nacházejí. A s těmi trasami je to stejné i u vodicích psů. Ti jsou také schopni se naučit základní trasy. Pokud se dostanou na místo, které neznají, pak ani oni nevidomému pomoci příliš nemohou," vysvětluje na závěr Lucie Skříšovská.

K TÉMATU

Bílá pastelka opět v ulicích Koupí pastelky za minimální příspěvek 20 korun budou moci lidé od středy 12. října přispět na speciální služby pro těžce zrakově postižené lidi v rámci celonárodní veřejné sbírky.
„Do ulic s kasičkami a v tričkách s emblémem Bílé pastelky vyrazí příští středu kolem dvou tisíc šesti set dobrovolníků, převážně z řad středoškolských studentů. Za minimální příspěvek 20 korun nabídnou zájemcům bílou pastelku a kalendářík na rok 2017," uvedla koordinátorka sbírky Taťána Polnarová ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.
Už 17. ročník sbírky Bílá pastelka se uskuteční u příležitosti Mezinárodního dne bílé hole. V roce 2015 činil výtěžek sbírky přes 1,7 milionu korun.
Tyto peníze byly využity například na výcvik vodicích psů, odstraňování dopravních, orientačních a dalších bariér, se kterými se nevidomí každodenně potýkají v ulicích, v dopravních prostředcích i jinde. Značná část prostředků se použije také na služby spojené s návratem lidí, kteří ztratili zrak v dospělosti, zpět do běžného života.

Autor: Břetislav Lapisz

10.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
8

Strážníci a policisté na koních předvedou své umění

Soudní jednání o osudu OKD u Krajského soudu v Ostravě 24. srpna 2017.
SLEDUJEME ON-LINE
21

Událost dne: věřitelé dnes rozhodnou o osudu OKD

Nová železniční zastávka je jen začátek změn

Cestující mezi Ostravou, Havířovem a jeho okolím by měli v budoucnu více jezdit vlaky než autobusy.  

Policisté hledají dívku z dětského centra

Se žádostí o pomoc se obrátili na veřejnost policisté, kteří pátrají po 14leté dívce, která odešla z dětského centra. 

Dřevjanka u Zbuja v Beskydech je na prodej

/FOTOGALERIE/ Oblíbená horská restaurace Dřevjanka U Zbuja pravděpodobně změní majitele. Je totiž nabízena i s přilehlým nově postaveným penzionem k prodeji. Celková cena se má pohybovat okolo deseti milionu korun.  

Debutant Bartošák: Čekal jsem dlouho, škoda prohry

/FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ Tak se dočkal! Hokejový gólman Patrik Bartošák si ve středečním přípravném utkání se Slováky v Třinci odbyl premiéru v seniorské reprezentaci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení