Kliknutím zvětšíteOznámení o veřejném výběrovém řízení už visí na úřední desce. A zajímavá je i věta v něm obsažená: Dům se prodává s bydlícími nájemníky, tak jak stojí a leží. Tedy i dluhy na nájemném a službách, které u každého z domů přesahují čtvrt milionu.
„Ta lokalita mě trápí, musí se s tím něco udělat. Hledáme nejvhodnější řešení. Opravit domy, to by stálo obecní kasu opravdu hodně peněz a zvažoval bych, jestli to tam má cenu opravit, zda si tu opravu tamní nájemníci zaslouží. A tak jsme zkusili domy nabídnout k prodeji. A je otázka, zda se opravdu najde kupec,“ říká starosta Slezské Ostravy Antonín Maštalíř.
K prodeji jsou zatím nabídnuty dva domy. V úvahu ale připadá i prodej všech čtyř obecních domů v ulici.
„Mám potenciálního zájemce, který by koupil jeden dva domy, ale i takového, který by to koupil celé,“ uvedl starosta bez bližších informací k těmto kupcům. Naznačil pouze, že lokalita může být zajímavá v souvislosti s tím, že se přes cestu připravuje vybudování průmyslové zóny. „Pro stávající obyvatele, tedy asi třicet rodin, by ale nový vlastník musel najít náhradní bydlení,“ upozornil Maštalíř.
Obyvatelé ulice o záměru radnice vědí. „Poslali nám papíry. Že do ledna chtějí vědět, jestli to chceme odkoupit,“ sdělil jeden z obyvatelů domu na prodej Milan Dzurko. Stěhoval by se odtud nerad, bydlení v ulici se mu líbí. „Na Zárubek – nebo kdoví kam – se mi nechce. Zrovna dnes chci jít na radnici, abych se s nimi domluvil. Pokud by se dal odkoupit jen samostatný byt, prý sedmdesát tisíc za bytovou jednotku, tak to vezmu. Ale co ostatní, to nevím, jak by to platili,“ konstatoval Dzurko.
Ulice Riegrova je jednou ze tří takzvaně sociálně vyloučených lokalit ve Slezské Ostravě – je zde soustředěno nejvíce rodin se sociálními problémy. Přes devadesát procent obyvatel tu nemá práci a jsou závislí na sociálních dávkách. „V lokalitě se vyskytuje celá řada sociálně patologických jevů – kriminalita, různé typy závislosti jako je alkoholismus, gamblerství, lichva a v menší míře i drogy,“ píše ostravský výzkumník Radim Kvasnička ve studii o vyloučených romských lokalitách, kterou zpracovával pro vládní Agenturu pro sociální začleňování.
O záměru prodat byty v problémových lokalitách mluvila radnice už před několika lety. Například občanské sdružení Vzájemné soužití to jako šťastné řešení nevidělo, argumentovalo tím, že problém s ghetty se tím nevyřeší a mnoho lidí má obavy o svou budoucnost.
Do roku 1997 v této lokalitě bydleli většinou zaměstnanci průmyslových podniků z okolí. „Po povodních se velký počet původních obyvatel odstěhoval a byly zde sestěhovány příbuzenské rodiny se špatnou pověstí,“ konstatoval Radim Kvasnička ve studii o vyloučených romských lokalitách.
Lokalita se pak stala ostudou města. Vidět to bylo už na první pohled. Před domy i za domy se kupily skládky, ulici lemovaly (a stále lemují) zbořeniny bývalých garáží, domy měly vytrhaná okna a vykopané dveře. Končili zde neplatiči, kteří byli soudně vystěhovaní a nepřizpůsobiví lidé. Naději, že by se život na Riegrově ulici mohl zlepšit, slibovala před třemi lety vládní Agentura pro sociální začleňování. Měla pomoci nejen s financováním oprav domů, na kterých se měli podílet sami nájemníci, ale například i v získání kvalifikace tamních obyvatel, aby našli zaměstnání. Přes devadesát procent obyvatel ulice totiž nemá práci.
Slíbené miliony z vládní agentury ale do Ostravy nedorazily. Agentura v Ostravě působí spíše jako poradce. Přesto ulice alespoň navenek vypadá lépe než před dvěma lety. Některé chodby byly nabíleny, sklepy plné odpadků byly vyklizeny, v některých bytech jsou nová okna. Ulici pravidelně uklízejí nezaměstnaní. Peníze na údržbu jdou z rozpočtu městského obvodu.
Z vlastních peněz také radnice vybavila například nízkoprahové centrum. Přímo v jednom z domů také působí sociální pracovnice. Pomáhají řešit problémy s dluhy, kdy prioritou je úhrada dlužného nájemného, aby nebyly rodiny z bytů vystěhovány soudně. Radí jim při vyřizování splátkových kalendářů třeba u dluhů za elektřinu, poskytují informace týkající se vyřizování jednotlivých dávek. Na Riegrově ulici také sídlí občanské sdružení S. T. O. P., které se například věnuje dětem v klubu, kde se scházejí na doučování a ke hrám.
Prodat problematický dům chtěli i radní „Mariánek“. Zatím marně
Podobný problém, jaký řeší s nepřizpůsobivými nájemníky a chátrajícími domy v Riegrově ulici vedení Slezské Ostravy, se v létě snažili rozetnout radní v Mariánských Horách a Hulvákách. Tady se vystupňovalo napětí mezi obyvateli Nájemnické ulice. Majitelé rodinných domů, které stojí na této ulici, si stěžovali na své hlučné sousedy z velmi zanedbaného obecního domu číslo šestnáct. Vadil jim hlavně neustálý hluk a nepořádek, které tu jsou na denním pořádku, a vůči nimž jsou bezmocní.
„Je tu někdy hluk, ale hlavně proto, že tu máme děti. Nemůžeme na ně pořád řvát, aby byly ticho, nebo je zavírat. Nemají si kde hrát, proto jsou na ulici. Když si trochu popláčou, tak jim lidi od vedle nadávají do černých krys,“ oponovali jim sousedé z problematického domu.
Starostka „Mariánek“ Liana Janáčková Deníku tehdy přiznala, že samospráva není schopna řešit tyto problémy, aniž by ji někdo nenařkl z rasismu. Spolu s ostatními mariánskohorskými radními navrhla, aby vedení města posvětilo prodej zchátralého domu do soukromých rukou. Je přesvědčena o tom, že soukromník si lépe poradí s problematickými nájemníky než obvodní radnice. Vedení Ostravy ale s plánovanou transakcí opakovaně nesouhlasilo. Janáčková to považovala za schválnost politické opozice. S kolegy v obvodní radě se proto rozhodla, že radnice nebude v tomto domě nájemníkům prodlužovat nájemní smlouvy.
„Ty výpovědi nyní běží. Samozřejmě téměř všichni nájemníci žádají prodloužení nájemní smlouvy, popřípadě o jiné bydlení. Jednotlivé žádosti posuzujeme individuálně. V každém případě chceme, aby dům byl vyklizen. Potom rozhodneme, zda znovu požádáme o možnost ho prodat, nebo ho opravíme pro spořádané nájemníky,“ řekla Janáčková.
IVA HAVLÍČKOVÁ, MIRKA CHLEBOUNOVÁ
Které řešení je to správné?
Nechtěla bych být v kůži radních, kteří se rozhodnou, že začnou razantně řešit problémy v ghettech. Dříve nebo později si totiž řešení vyžádá i velké množství peněz, a to když na řadu přijde otázka, co se zpustošenými domy. Opravit je za obecní peníze? Nebo nechat řešení na soukromníkovi? V každém případě se to na radnici začne „sypat“ ze všech stran.
„Proč pomáháte lidem, kteří si to nezaslouží? Nechceme na ně doplácet!“ říká jedna strana. „Jsou to nejchudší lidé, kteří mají problémy a neumějí se o sebe postarat. Potřebují ale šanci. Nepřiostřujte ještě více sociální napětí mezi lidmi,“ požaduje ta druhá. Já myslím, že kdo to rozlouskne tak, aby se zavděčil oběma, je kandidátem na Nobelovu cenu.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
