A další návštěvníky knihovny ve Vítkovicích to nepřekvapí, protože vědí o projektu Romaňi kereka (Romský kruh).
„Před deseti lety se pobočka stala jedinou knihovnou v tuzemsku se statusem Romská. Ano, zpočátku to hlavně u starších čtenářů působilo jisté, řekněme, nevole a obavy. Časem však pochopili, že ty romské děti a mládež tady nechodí krást, ale půjčovat si knížky, stejně jako oni. Že chtějí číst i vzdělávat se," říká vedoucí Kateřina Ševčíková.
Ta ve vítkovické knihovně působí pět roků a s nástupem prožila menší šok. „Dovolte, abych se představil, jmenuji se Ondřej Bandy a rád bych vás tady provedl. To mi řekl malý upravený hošík, když jsem se tady poprvé objevila. Teď je Ondrovi čtrnáct, a chodí k nám pořád. Pohádky vyměnil za vědecko-fantastické knížky," pokračuje Ševčíková.
Věrnost knihovně podle ní zachovávají i děti rodiny Gogových, jež v roce 2013 emigrovala do Anglie.
„Letos se všichni vrátili a Majky, Simona i Graciela patří k pravidelným návštěvníkům," líčí vedoucí s tím, že romské (i stále častěji smíšené) páry zpočátku přicházejí spolu s potomky. Dospělé ale detektivky či indiánky většinou brzy omrzí.
Malí romští čtenáři jsou vytrvalejší a zajímají se o to, co vrstevníci v „majoritní" skupině obyvatel tedy nejprve pohádky, pak komiksy, následně magazíny pro teenagery.
„Máme zvláštní kout s romskou a romistickou literaturou, ale ten vyhledávají spíše studenti a další lidé zabývající se romským etnikem a jeho historií," uvádí vedoucí pobočky.
Že projekt plní účel, dokládá na rodině Holubových. Ta do knihovny přihlásila sedm z devíti dětí Klaudii, Partika, Dominika, Veroniku, Patricii, Lukáše a Eriku. „Ty poslední dvě si tady nacházejí cestu i poté, co se odstěhovali z Vítkovic," líčí Ševčíková s upozorněním, že Romaňi kereka není jen o čtení, ale i o společném setkávání a řadě akcí.