CIZINCI VE MĚSTĚ

„Chutná mi tak maximálně svíčková, ale už ne knedlíky. České jídlo prostě nemusím,“ říká Presley, který v Ostravě učí angličtinu na jazykové škole. „Začínal jsem tady jako zahraniční konzultant pro jednu firmu. Pak jsem změnil povolání, učím a moc mě to baví,“ tvrdí.

Jeho životní poslání, jak on sám říká, je ale umění. „Jsem malíř. Maluji hlavně abstrakty. Teď třeba vystavuji na Dubině v pizzerii Kolokolo a v červenci budu mít výstavu v Praze,“ míní.

Z Ostravy měl zpočátku trochu smíšené pocity, dnes na ni ale nedá dopustit.

„Mám to tady opravdu rád. Všechno je tady kousek, všechno je po ruce. A navíc to není daleko do Beskyd ani do Jeseníků. To je super,“ popisuje a dodává: „Místní lidé jsou také strašně fajn. Přátelští, milí, otevření, prostě veselí lidé. Sotva jsem se sem přistěhoval, už jsem měl deset nových kamarádů.“

Na otázku, co ho v Ostravě štve, hledá James Presley odpověď dlouho. „No možná teď revizoři, protože jsem před pár dny dostal v tramvaji pokutu. Zkrátka jsem si zapomněl orazit jízdenku a stálo mě to sedm stovek. Přitom jsem ji měl v kapse,“ říká. Také prý nemá rád zimu a smog, který ji v Ostravě provází. „Je to takové depresivní období,“ myslí si.

V Ostravě našel práci, bydlení, přátele i životní partnerku. Přesto jsou věci, které mu tady schází. „Je to třeba ryba a hranolky. To je pro Angličany běžné jídlo, které mi chutná. Máte tady ale spoustu věcí, které mi to aspoň trochu nahradí. Třeba české pivo. Mám rád Radegast,“ tvrdí a uzavírá: „Myslím, že jsem v Ostravě našel svůj domov. Netoužím se už stěhovat a zkoušet něco nového. Rád bych si tady jednou koupil dům.“

Telegraficky:

Nejoblíbenější restaurace?
Orio na Dubině.
Co se mi v Ostravě nejvíce líbí? Bělský les.
Co mě v Ostravě nejvíce štve? Revizoři, protože mi dali pokutu.
Ostravané jsou … přátelští, otevření, milí.
Co mi v Ostravě chybí? Fish and chips (hranolky a smažená ryba).
První dojmy z Ostravy? Smíšené.
Jak se mi tady žije? Chci tady už zůstat. Jsem tady doma.
Seriál o cizincích žijících v Ostravě, odpovědi na otázky proč se sem přistěhovali a jak se jim tady líbí, jejich životní příběhy… najdete každé úterý v tištěném vydání Moravskoslezského deníku.