Město, ve kterém není nic problém, žijí v něm příjemní lidé a kde poprvé ochutnal špekové knedlíky. Tak mluví Christopher Gilliland o Ostravě. Dvaatřicetiletý Skot tady žije téměř šest let.
„Ve Skotsku, kde jsem se narodil a dlouho žil, jsem se seznámil s jednou dívkou z Ostravy. ‚Kde to sakra je?‘ ptal jsem se jí.‛ O tom městě jsem nikdy předtím neslyšel,“ vypráví a pokračuje: „Strávili jsme spolu tři týdny v Edinburghu, a pak se musela vrátit do Česka, kvůli škole.“
Za dva týdny vyrazil do Ostravy za ní. „Nedopadlo to dobře, nakonec jsme se rozešli,“ říká a vzápětí dodává: „Ale našel jsem si novou lásku. Zamiloval jsem se do Ostravy!“
Co ho tady tolik uchvátilo? „Nemusím nic předstírat. Cítím se tu prostě šťastný. Za celou dobu, co tady žiju, jsem neměl s ničím problém. Našel jsem snadno práci, byt, kamarády,“ tvrdí. „Nesnáším, jak někteří cizinci pořád melou o tom, jak je to tady strašné, jak jsou Ostraváci i Ostrava nemožní. Ať se vrátí domů, když je to tady taková hrůza!“ Mladý Skot v Ostravě založil občanské sdružení Alba Club International, kde se setkávají cizinci žijící v Ostravě. Ve volném čase učí angličtinu.
V Ostravě vystřídal už několik míst, kde bydlel. Všude byl spokojený.
„Můj první byt byl v Přívoze v Orebitské ulici. Bylo to super, moc se mi tam líbilo. Všechno bylo pro mě nové. Pak jsem chvíli bydlel v Zábřehu, i tam to bylo fajn. Žil jsem i v Porubě blízko zimního stadionu. Teď bydlím v centru. Tady se mi líbí asi nejvíce, protože je tady soustředěn všechen život,“ vysvětluje.
Přestože v Česku žije už docela dlouho, česky téměř nemluví. „Byl jsem v jedné hospodě v centru. Potkal jsem se tam s jedním chlápkem. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Povídali jsme si hodiny o české kultuře, lidech. Snažil jsem se mluvit česky a on mi řekl: ‚Chrisi, mluv raději anglicky, tvá čeština je děsná!‘‛ To mi řekl po pěti letech, co se učím česky. Chápete to?“ usmívá se. Nejtěžší je pro něj skloňování slov. „To mi fakt nejde. Pořád mluvím v podstatných jménech. Ale jinak česky rozumím dobře, když někdo mluví,“ míní.
Lidi v Ostravě má rád, přijdou mu kamarádští a milí. „Za celých pět a půl roku nemám s lidmi v Ostravě žádnou negativní zkušenost. Všichni jsou přátelští. Ptají se mě na spoustu věcí, zajímají se,“ tvrdí Christopher Gilliland. Velmi si oblíbil české jídlo a také české pivo. „Mám rád třeba svíčkovou nebo špekové knedlíky. Ty jsem poprvé ochutnal v jedné ostravské restauraci a hodně mi zachutnaly. Pivo jsem předtím moc nepil, až když jsem přišel do Ostravy. Fakt mi chutná,“ říká. Ostrava ho uchvátila natolik, že by tady rád zůstal. „Navždy budu Skot, ale v Ostravě jsem doma,“ uzavírá.