Stávky, protesty a rabování. Před sto lety propukly na Ostravsku hladové bouře

Když v létě roku 1914 vypukla první světová válka, předpokládalo se, že bude krátká. Rakouskou monarchií se nesl okřídlený slogan: „Utlučeme je čepicemi". Jenže válka se rozšířila, bojovalo se na Západě, v Rusku, na jihu Evropy a dalších místech, její konec byl v nedohlednu.

BÍDA, NEMOCI A HLAD

Ostravsko mělo svým uhelným, hutním a strojírenským průmyslem zásadní význam pro vedení války. Zpočátku byly zdejší dělnické profese preferovány, ke slovu přišly zvláštní příděly a drahotní příplatky. Podporovány byly i rodiny.

Čtěte také: Marie oslavila už sto let. Stále se zajímá o politiku a ráda vaří

Jenže na počátku roku 1917 začala výroba stagnovat. Mnoho dělníků i kvalifikovaných muselo narukovat. Pokud jde o potraviny, zaveden byl přísný přídělový systém, zavedeny poukázky na chléb mouku, maso, cukr, tuky. Hutě a doly se snažily svým zaměstnancům potraviny obstarávat, ale v závodních jídelnách byly zavedeny bezmasé dny. Začal bujet černý obchod a ceny potravin šly prudce nahoru.

Navíc potravinové lístky nezaručovaly, že za ně lidé v obchodech dostanou zboží. Do toho vpadla epidemie takzvané španělské chřipky, v Moravské Ostravě zemřelo přes tisíc osob, ve Vítkovicích 750. Prudce vzrostla kojenecká úmrtnost.

Už v roce 1916 se objevily první stávky, například v Michálkovicích nebo v Kunčičkách. Začátkem roku 1917 už byla nespokojenost všeobecná, stávkovalo se v Polské Ostravě na jámě Michal, v Moravské Ostravě v dolech Jiří, Šalamoun, Jindřich a Karolina, ale také v Radvanicích. Ve Vítkovicích se dostavily na vedení firmy deputace hutníků a žádaly zvýšení mezd.

PROTESTY A RABOVÁNÍ

Na šachtách byli zavedení vojenští správci a každé provinění se přísně trestalo. V železárnách byli mladí dělníci, kteří narukovali, nahrazeni ženami mladistvými. S potravinami to bylo stále horší, přiděly se zmenšovaly.

Čtěte také: Hotelový dům Jindřich stále chátrá. Za barevným plotem

Na osobu připadalo týdně dvě kila brambor, sedm deka masa a 1,20 kilogramu mouky. Na měsíc měla dospělá osoba nárok na 0,75 kg cukru, tři deka másla to bylo rozpočítáno na pět týdnů.

Kontrolou bylo zjištěno, že pětina potravinových poukázek propadla, protože ve skladech zboží prostě nebylo. Objevovaly se první příznaky rabování obchodů, na vesnicích se projevily krádeže potravin a drůbeže. Krechty s bramborami a krmnou řepou u velkostatků musely být ve dne v noci hlídány. Do Ostravy dorazila zpráva, že v Neherových oděvních firmách v Prostějově začaly stávkovat dělice a vojsko jich dvacet osm zastřelilo a třicet pět zranilo.

Zdroj: Deník/B.NavrátilMRTVÍ VE VÍTKOVICÍCH

Ve Vítkovicích se nespokojený dav zaměstnanců železáren shromáždil před radnicí a začal rozbíjet okna, pak zazněl výkřik: „Na Warenhalle!"

To byl podnikový obchod s potravinami. K protestujícím se přidali dělníci, kteří právě končili směnu, lidé začali rabovat obchody.

Okamžitě bylo přivoláno vojsko, které pochodujícím zablokovalo cestu kousek před farou. Padly výstřely a šest osob bylo na místě mrtvých, mezi nimi šestnáctiletý chlapec a mladá těhotná žena.

Jejich pohřbu se pak účastnilo třicet tisíc osob. Hned poté došlo k protestům v Moravské Ostravě, Mariánských Horách a na dalších místech.

Horník Josef Gurny popsal události v Přívoze, kde pod vlivem událostí ve Vítkovicích propukla hladová bouře. Lidé křičeli, že už se rabuje, někdo zvolal: „Hurá na Židy!"

První to odnesl Goldbergův obchod kousek za podjezdem ve směru na Petřkovice. Dav vedl horník Stoklasa, který měl v ruce železnou tyč. V té době už padlo na bojištích více než sto třicet tisíc Čechů.

V polovině července se uskutečnila rozsáhlá stávka, výroba v průmyslových podnicích byla ochromena. Protesty dostaly sociální a politický rozměr. Hlavním heslem bylo: Pryč od monarchie, pryč od Rakouska. V těchto bouřích se neodbytně nastolovala otázka československé samostatnosti.

Mohlo by vás zajímat: Fitcentra v Ostravě: „Nabouchat" svaly a pryč? To už dávno neplatí

Česko-polské příhraničí podél Odry propojí nové naučné stezky