Správkyně tržnice na Černé louce v Ostravě Drahomíra Holleinová si na období, kdy v areálu tržnice nebylo skoro k hnutí, dobře pamatuje. Jak dodává, ale ani ten letošní rok vůbec není špatný. Když se jí ptáme, co je tedy pravdy na tom, že tržnice na Černé louce má brzy skončit, nechápavě zakroutí hlavou: „Ne, ne. To je nesmysl. Nevím, kdo tu zprávu vypustil. Podle mých informací bychom tady měli zůstat minimálně do roku 2020. A co bude pak, to se uvidí."

Proč ubývalo zákazníků a pak i prodejců? „V minulých letech jsme museli čelit prodejcům ovoce a zeleniny, kteří prodávali v centru města, ať už na pěší zóně nebo přímo na Masarykově náměstí. To pro nás bylo hodně špatné, protože si u nich i naši dlouholetí zákazníci nakoupili třeba při cestě z práce nebo procházce do centra a k nám tak skoro neměli důvod chodit. Říkám skoro, protože velkou výhodou naší tržnice je i to, že třeba sazeničky zeleniny či květiny tady nabízejí hlavně malí pěstitelé. Když stánkaři z Masarykova náměstí museli odejít, část zákazníků se vrátila," vysvětluje správkyně tržnice.

Sazeničky lacino

V tržnici na Černé louce se dá nakoupit nejen čerstvá zelenina a ovoce, ale právě teď i sazeničky rajčat, paprik, salátů a další zeleniny nebo třeba květiny. Řezané i trvalky. „Ti, co tady prodávají, to jsou všechno zahradníci. Takže lidem i poradí, co a jak sadit. Třeba paní Milena, té říkáme chodící encyklopedie. Ta ví o zahradničení všechno, i latinské názvy vám řekne," říká Drahomíra Holleinová o jedné z žen, která kmitá u svého pultíku.

O další prodejkyni, která má u svého pultu vyvěšené příjmení Králová, pak prozradí, že dojíždí do Ostravy až z Háje ve Slezsku. Mezi těmi, kdo sazeničky prodávají, nechybí ani sedmasedmdesátiletá Kari Minčeva. Poslední zástupce proslulých zelinářů z Bulharska, kteří k nám přesídlili už zhruba před půlstoletím.

Sazeničky se na tržnici dají pořídit lacino, salát za dvě koruny, okurky nakládačky kolem patnácti korun, salátovky za stejnou cenu. Za papriku si účtují od osmi do deseti korun, za celer tři koruny. „Dobře se teď prodávají bylinky, od šalvěje přes mátu, tymián, majoránku a nevím, co všechno ještě," odpovídá mi jeden z prodejců a rychle končí krátké povídání, protože se mu u pultu začíná prodlužovat fronta zákazníků.

Náš zákazník, náš…

O tom, že zahradničení není určeno těm, kdo chtějí mít „rychle hotovo", ale vyžaduje spoustu práce a také zkušenosti, by mohly vyprávět například třiadevadesátiletá Helena Válková či o devět let mladší paní Anna. Ta prodává květiny, mile se usmívá a říká, že pamatuje i doby staré tržnice, která stála kousek od kostela sv. Václava, blíže k centru. „Někdy je den lepší a lidé květinky kupují, jindy je to slabší. Nejvíce u mě zákazníci nakupují asi ty irisky," říká paní Anna a správkyně tržnice ji nezapomene pochválit, že právě ty starší trhovkyně umějí vyjít zákazníkům vstříc: „Někdo nechce květinu řezanou, ale i s kořenem. Paní Anička mu ji přinese hned druhý den, na ni je spolehnutí."

Proč na tržnici končí už v poledne?

Tržnice se probouzí už po páté hodině ráno. Od šesti už tu panuje čilý ruch. „Ten pak trvá do desáté hodiny, pak to pomalu opadá. Trhovci tu bývají až do poledne, někteří vydrží o hodinku déle. „Je to dáno dvěma hlavními důvody. Jednak po obědě už chodí na tržnici zákazníci jen výjimečně a také malopěstitelé spěchají domů na své zahrádky a políčka, aby tam mohli pracovat a měli co prodávat. A ta jejich práce trvá do večera. Nejsou to žádní překupníci, oni si ty svoje bylinky, sazeničky a další sami i pěstují," vysvětluje Drahomíra Holleinová.

Na závěr mě ještě jednou poprosí, abych do svého článku určitě nezapomněl napsat, že tržnice opravdu nekončí: „Ať si to lidé přečtou a chodí jich k nám ještě více."