VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Velká voda přišla bleskově," vzpomíná na rok 1997 Oldřich Burian ze Žabníka

VIDEO/ Ostrava - Oldřich Burian, který se svou ženou obývá dům číslo 147 v hrušovské lokalitě Žabník, má sedmašedesát roků. Když se v roce 1985 do domku nedaleko řeky Odry nastěhoval, jak sám říká, ani náhodou netušil, jak moc voda ovlivní jeho další život.

13.7.2017
SDÍLEJ:

Oldřich Burian byl mezi posledními, které záchranáři před dvaceti lety z lokality Žabník evakuovali. Jak ukazuje, cítil se na půdě svého domku v bezpečí, a navíc měl nafukovací člun. Foto: Deník/Pavel Sonnek

„Občas mě sice napadá, že ten člověk, co mi barák prodal, dobře věděl, co dělá. Hned o rok později nás totiž voda vyplavila. Tehdy jí ale bylo relativně málo, dostala se jen do garáže. Některé ty další povodně před pěti a sedmi lety už byly horší, ale voda brzy opadla. I po nich bylo ale třeba barák opravovat a různě předělávat. Když máte vodu v garáži nebo ve sklepě, není to příjemné, časem opadne a člověk se s tím nějak vyrovná. Když ji máte do výšky metr a půl v obýváku, je už to horší. Práce na odstraňování škod je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky,“ říká Oldřich Burian.

Sám přiznává, že červenec 1997 byl katastrofa, která se svým rozsahem s těmi předchozími ani následnými srovnávat nedá. „Když byla zatopená spodní část garáže, říkal jsem si žádná katastrofa. Pak se ale hladina vody rychle zvyšovala a nakonec jsme měli zatopené první patro. Voda byla na úrovni spodní části dveří vedoucích na půdu,“ říká Oldřich Burian a rukou ukazuje místo, kam až voda dosahovala. Zhruba tři metry nad místo, kde právě stojíme.

Podle něj přišla velká voda v roce 1997 bleskově. „Bylo to tak rychlé, že jsem ani nestačil vyjet autem z garáže a dostat ho někam nahoru do bezpečí. V garáži mi zůstalo nářadí i všechny věci, které jsem tam měl uskladněné. Chtěl jsem aspoň zachránit ledničku nebo nějaké spotřebiče. Ale byla by to zbytečná práce, voda by to nakonec stejně zaplavila všechno,“ pokračuje Oldřich Burian.

ZŮSTÁVAL V DOMKU, DLOUHO NECHTĚL PRYČ

„Protože nikdo netušil, kam se voda může dostat, manželka se nechala evakuovat. Já jsem tady zůstal a chtěl jsem ohlídat barák. Měl jsem u sebe nafukovací člun s pádly, takže bych v případě nouze jen nasedl a dostal bych se z toho sám. Nakonec mě ale přemluvili a evakuovali i mě,“ vysvětluje Oldřich Burian a je poznat, že i když tento chlap není zvyklý dávat své emoce moc najevo, jde o vzpomínky hodně drsné.

„Ty pocity byly strašné. Říkal jsem si barák máš v hajzlu. Když jsem si představil, kolik úsilí a také peněz budou stát jeho opravy, tak se ta situace zdála bez východiska. Abych z toho nezmagořil, tak jsem na tom svém člunu začal po mírném opadnutí hladiny i vozit děcka, aby měla trochu radosti,“ vybavuje si dvacet let staré vzpomínky Oldřich Burian.

ODSTĚHOVAT SE, NEBO ZŮSTAT?

To, že oprava domku i jeho okolí bude tak náročná, určitě ani on tenkrát nepředvídal. „Chvíli jsem přemýšlel, že se odstěhujeme jinam. Manželka nechtěla, a tak jsem se dal do oprav. Nejdříve bylo třeba vynést z domku vše, co voda zničila. A to znamenalo skoro všechno. Pak přišlo na řadu vysoušení, oklepávání omítek a další práce. Byla to velká zátěž nejen fyzická, ta by mi ani tolik nevadila, ale hlavně psychická,“ přiznává Oldřich Burian.

Zažil i menší povodně v letech 2010 a 2012. „Voda se zase dostala do garáže a po zkušenosti z roku 1997 nikdo nevěděl, jestli nebude stoupat ještě výše. Chodil jsem ke břehu Odry zapíchávat klacíky a pak jsem pozoroval, jestli a jak rychle se hladina zvyšuje. Naštěstí už to nešlo tak vysoko jako při té povodni 1997, ale nervy, ty pochodovaly,“ říká Oldřich Burian.

Když se jej ptám, jak dokázal domek opravit do dnešní podoby, pokrčí trochu nevěřícně rameny. „Občas se sám divím, že tady na tom světě ještě jsem. Psychika dostala těch ran tolik, že to je na jednoho opravdu hodně. Fyzicky to pořád ještě jakžtakž zvládám, ale sil už začíná ubývat, vždyť mi je sedmašedesát. Velkou výhodou pro mě bylo to, že ovládám jedenáct profesí včetně zedničiny a dalších, které jsem při opravě baráku mohl využít. Teď už se opravy baráku, celkem čtvrté za dobu, co tady bydlím, chýlí ke konci. U Žabníku už stojí protipovodňová zeď, takže Odra by nám už škodit neměla.

Takže bych se rád dostal příští rok na dovolenou. Někam k moři a odpočíval bych tam a užil si sluníčka a moře. Tak mi držte palce, ať se to povede,“ loučí se Oldřich Burian.

Autor: Břetislav Lapisz

13.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Plavčíci havířovského koupaliště byli podrobeni neohlášenému cvičení při záchraně tonoucího chlapce.
16

OBRAZEM: Plavčíci prošli neohlášeným cvičením záchrany tonoucího plavce

Nová budova Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB Technické univerzity Ostrava.

Končí sváry akademiků?

Colours of Ostrava - den třetí: Michal Hrůza, Midnight Oil či Roosevelt

16. ročník hudebního festivalu Colours of Ostrava dnes končí.

Místo sebe vyslal na Colours dron. Po tmě a nad lidi!

„Policie si pro něj přišla, zatkla jej a odvedla,“ uvedl jeden z příslušníků ostrahy festivalu, který byl svědkem situace.

Baník v generálce vyhořel. S Třincem prohrál 2:5

Pořádnou facku dostali fotbalisté ostravského Baníku, kteří v posledním přípravném utkání před startem ligy prohráli v Havířově s druholigovým Třincem ostudně 2:5 (0:1).

Colours pohledem vozíčkáře: je to super, říká Ida

Zejména letos mohou návštěvníci festivalu vídat v areálu velké množství vozíčkářů. Jaký je festival z jejich pohledu, nám povypráví čtyřiatřicetiletá Ida Juřicová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení