Od magické minulosti k fascinující budoucnosti

Tato tři čísla necharakterizují nic jiného než Dolní oblast Vítkovic, perlu ostravského industrialu. Nebo lépe řečeno přibližují nedávnou minulost tohoto areálu, který právě zažívá znovuzrození.

Plynojem, Vysoká pec č. 1 a VI. energetická ústředna se už příští rok na jaře otevřou veřejnosti v novém, atraktivním kabátě. O jejich velké proměně v životaschopný organismus jsme v našem seriálu napsali už mnoho řádků, podívejme se proto dnes na to, co projektu Nových Vítkovic předcházelo.

První vysoká pec na koks v monarchii

Těžba uhlí, výroba koksu a zpracování železných rud na surové železo má v areálu Dolní oblasti Vítkovic dlouholetou historii. První vysoká pec zde byla zafoukána už v roce 1836.

„Do provozu tak byla uvedena první vysoká pec tavící surové železo pomocí koksu namísto dříve používaného dřevěného uhlí, a to nejen v českých zemích, ale v celém tehdejším rakousko-uherském mocnářství,“ vysvětluje Ludvík Tejzr, pamětník, který v provozu vysokých pecí ve Vítkovicích pracoval 34 let.

Na základě rozhodnutí státních orgánů proběhl poslední odpich symbolicky taktéž na Vysoké peci č. 1 27. září 1998. „Dohořela tak sláva trvající téměř dvě staletí,“ dodává Tejzr.

Co s tunami rezivého plechu?

S ukončením provozu vysokých pecí se ale vynořila spousta otázek. Co s územím v blízkosti centra města a tímto zařízením bude? Jak tento rozsáhlý areál, který měl v době ukončení provozní činnosti hodnotu 2,5 miliardy korun, dále využívat a udržovat?

„Všichni si lámali hlavy, co s mrtvým průmyslovým závodem v těsné blízkosti centra města, s tisíci tunami rezivějícího plechu nepřinášejícími žádný finanční zisk, který ale měl nezpochybnitelnou historickou a technickou hodnotu a byl jedinečným urbánním a sociálním fenoménem města,“ vzpomíná Miloš Matěj, ředitel Národního památkového ústavu v Ostravě.

Jak dále připomíná, tehdejší sociologický průzkum Univerzity Karlovy navíc ukázal, že většina občanů města považuje panoráma Dolní oblasti Vítkovic za nedílnou součást image Ostravy a významný, typický a symbolický prvek města.

Privatizace Vítkovic ukázala nový směr

Od roku 1998 se tedy začaly vést intenzivní diskuse o budoucnosti areálu v Dolní oblasti. Veřejnosti byly předkládány dva zcela protichůdné názory. Jedním byla úplná likvidace vlastního zařízení, druhou variantou bylo zachování areálu po vysokopecní výrobě v Dolní oblasti metodou posledního pracovního dne, tak jak je tomu kupříkladu v ostravském Dole Michal.

„Po privatizaci společnosti Vítkovice v roce 2003 diskuse o těchto diametrálně rozdílných názorech začala zase od začátku. Lahvárna Ostrava už v privatizačním projektu připravila své vlastní řešení národní kulturní památky a po převzetí společnosti začala s diskusí o možném využití areálu,“ objasňuje Jiří Michálek, strategický ředitel společnosti Vítkovice.

Přes složitý vývoj, po mnoha odborných diskusích a vzájemných kompromisech mezi Vítkovicemi a odbornou veřejností, získal podle Michálka projekt proměny národní kulturní památky podporu nejen zastupitelů města Ostravy a Moravskoslezského kraje, ale i představitelů Národního památkového ústavu a ministerstva kultury.

Univerzální recept na obnovu nebyl

V tu dobu se začalo také se studiem fungování podobných technických památek v Německu, analyzovaly se stavy hutnických památek v Evropě i ve světě. „Zjistilo se, že existuje několik možností zachování takovýchto areálů. Neexistuje ale žádný univerzální a rychle přenositelný recept,“ říká Jitka Koščáková z oddělení kultury a památkové péče Moravskoslezského kraje.

Plánování dalšího rozvoje se tedy začalo točit kolem několika vizí. Patřily mezi ně vytvoření industriálního parku, parku pro veřejnost, prohlídkové trasy zahrnující technologický tok „uhlí-koks-železo“ nebo koncepce Národního památkového ústavu (NPÚ) v Ostravě, která uplatňovala metodu posledního pracovního dne.

„Zakonzervovat památku, dokud se nenajde její nové smysluplné a oživující řešení a také finance, jsme v té době považovali za to nejracionálnější řešení,“ vysvětluje Jana Kynclová, památkářka z NPÚ v Ostravě.

Industriální skvost se dočkal záchrany

Po dlouhých jednáních a diskusích bylo nakonec v roce 2009 podepsáno memorandum o společném postupu při obnově Dolní oblasti mezi společností Vítkovice a Národním památkovým ústavem v Praze.

„Vedení Národního památkového ústavu a společnosti Vítkovice se dohodla, že by se některé objekty měly proměnit pro nové funkce, jiné by měly být citlivě zakomponovány do plenéru a co nejcitlivěji opraveny, a u některých bude možné společně rozhodnout o jejich účelu či odstrojení, protože nejsou podstatou národní kulturní památky,“ vysvětluje Jiří Michálek.

„Bylo zapotřebí najít optimální řešení tak, aby zůstala zachována vypovídací schopnost památky spojená s naučnou a společenskou funkcí v kombinaci s komerčně využitelným potenciálem některých objektů,“ doplňuje ho Jana Kynclová.

Také byla dohodnuta spolupráce s významným českým architektem Josefem Pleskotem, který se od této doby na zpracování celkové koncepce a urbanistického řešení projektu Nové Vítkovice podílí.

„Citlivý architektonický přístup a především volba nové náplně umožňují zachovat tento unikátní areál, a tím posílit vazbu na bohatou průmyslovou minulost města. Jedinečnost místa s neopakovatelnou industriální atmosférou je určujícím faktorem budoucí prosperity,“ zdůrazňuje architektka Eva Dvořáková z NPÚ v Praze.