Nevídáno. Ani ve snu by nás to nenapadlo. Chytrý tah s rychlým výsledkem. Takové věty slyšíme v posledních hodinách od profesionálů, kteří se celý život zabývají zahraniční politikou a vztahy s Ruskem.

Co tedy stojí za faktem, že po českém ultimátu Rusko akceptovalo plnou paritu lidí na obou ambasádách? Čtrnáctkrát početnější země bude mít v Praze sedm diplomatů (plus 25 zaměstnanců), stejně jako Česká republika v Moskvě. Trojici Babiš, Hamáček, Kulhánek se tak během týdne povedlo to, po čem marně volala řada polistopadových politiků – snížit nesmyslně robustní zastoupení Ruské federace v ČR.

Pomiňme nyní původce celé situace, tedy jednotku GRU, která ve Vrběticích před sedmi lety spáchala teroristický útok. To jistě bylo nepřijatelné narušení suverenity země a šokující odhalení, ale samo o sobě by ruskou stranu k přijetí rovnocenného zastoupení nepřimělo. Úspěch se dostavil proto, že v jednotě vystoupili všichni domácí aktéři, tedy nejen vláda, ale také prezident. Svoji váhu měla i jednoznačná podpora obou parlamentních komor.

Kateřina Perknerová
Uvážlivý ministr zahraničí

Opozice rozumně upřednostnila státní zájem a rozmyslela si oznámení o postupu při hlasování o nedůvěře. Kdyby tov pátek udělala, jak to původně měla v úmyslu, oslabila by tím vládní tah na branku. Pořád ale nejsme u jádra pudla.

Tím je zlom v přístupu evropských a světových hráčů. Postoj europoslanců, velvyslanců při NATO a americké diplomacie zřejmě Rusy zaskočil. Vrbětice v tom nehrály hlavní roli, ale byly poslední kapkou.

Navalnyj v nemocnici, Lukašenko v Moskvě, 120 tisíc ruských vojáků na dohled Donbasu, odhalené rejdění agentů GRU v Praze bylo dohromady příliš silnou kávou. Prezident Putin chce zprovoznit plynovod Nord Stream II do Německa a úplně nezavřít dveře západnímu zboží.

Kateřina Perknerová
Ptejme se, ale teď držme basu

Proto zřejmě stáhl vojáky z hranice (byť těžkou techniku tam ponechal), kývl na odchod ruských diplomatů z Prahy, zvažuje schůzku s ukrajinským prezidentem Zelenským. Neměli bychom podlehnout velikášskému dojmu, že v dané věci byla Česká republika nejdůležitějším prvkem, ale v celé šachové partii svůj tah zahrála excelentně.

A teď nastává čas na otázky, co bude ve vztazích s Ruskem dál, i na některé detaily z vrbětické kauzy. Třeba kdo měl být příjemcem zbraní bulharského obchodníka, zda měli agenti GRU české komplice nebo jaký part v operaci hráli policie, státní zástupci a BIS? Zajímat by nás měla pozice Miloše Zemana. Nebyl jeho souhlas s postupem ministerstva zahraničí vykoupen příslibem Andreje Babiše, že v srpnu neprodlouží mandát ředitele kontrarozvědky Michala Koudelky? V rozhovoru pro Deník se premiér k této věci odmítl vyjádřit. Červené světýlko bliká.