Pro lidi přinášejí nepohodlí. Hůř se dýchá a hůř se mluví. Huhňání je někdy nesrozumitelné. Čeští politici většinou nosí roušky i tam, kde nemusí. Ale nesrozumitelně huhňat by neměli.

Spor mezi premiérem a ministrem zdravotnictví, jehož obětí byl Rastislav Maďar, učinil vládní opatření proti viru nevěrohodnými. Lid není tupý. Jeden den se mu říká: „Pro vaše zdraví je nezbytné, abyste si zakrývali nos a ústa ve všech budovách.“ A za pár hodin se řekne: „Ale kdepak, vždyť je to taková legrace.“

Je to těžké selhání vlády v krušných časech. Volat po odstoupení premiéra by ale bylo upřílišněné. Ani vědci, natož politici nevědí, co dělat. Totální karanténa, kterou zvolilo Česko (společně s mnohými zeměmi) na začátku krize, byla pojistka. Nikdy se nedovíme, zda byla stoprocentně nutná.

Víme však , že rozhodnutí bylo správné – životy a zdraví jsou cennější než prosperita.

Tehdy se dokázali politici k lidem chovat slušně a mluvili k nim přes drobné chyby jasně. Teď ne. Propadli se do volebního boje, jako by nákazy nebylo. Krize však neskončila. Je povinností vlády a jejího předsedy vydávat jasné pokyny a doporučení a vysvětlovat je.

Virus po volbách nezmizí.