Na včerejšek připadalo výročí jednoho z nejhrůznějších masakrů, pogromu na české Němce v Ústí nad Labem. Při něm byly zavražděny rudými gardami, vojáky i zběsilým českým davem stovky Němců. Mnoho desítek Němců bylo shozeno do Labe z mostu, kde je dnes sice pamětní cedule, ale který nese jméno Edvarda Beneše. Prezidenta, jenž svými projevy v roce 1945 podobné vraždění podněcoval. A který v následné amnestii učinil v podstatě beztrestnými tisíce vražd Němců Čechy, a to až do konce října 1945. Tato amnestie dodnes platí.

Konec války byl v Česku mimořádně brutální a lze pochopit, byť ne zcela omluvit, zvěrstva na Němcích, která se děla v první polovině května 1945. Ale české koncentrační tábory, v nichž musely statisíce lidí čekat i dva roky na odsun, otrocké práce, vraždění v Postoloprtech, již zmíněný ústecký pogrom, vraždění ještě na konci léta 1945… to omlouvat nelze. Nepotrestání vražd, rabování, mučení a dalších zločinů, kterých se to léto před 75 lety dopustili Češi na českých Němcích, vytvořilo základ pro nástup komunistů a jejich zločiny. A dnešní velké české mlčení o létě 1945, o vraždění Němců Čechy, vytváří základ pro nové bezpráví.

Dovolená je nebezpečnější u českého rybníka než u moře