Michaela Marksová: Nezapomínejme kvůli koronaviru na ty nejslabší

Ještě ve větším zapomnění se ocitly skupiny, pro které není nebezpečný vir jako takový, ale jsou obrovsky ohroženy dopady nouzového stavu. Jedná se především o děti ze znevýhodněných rodin-ať už s jedním či dvěma rodiči, kteří teď přišli o práci nebo zůstávají s dětmi na ošetřovačce a přišli tak o velkou část příjmů, o rodiny s postiženými dětmi či o děti žijící v sociálně vyloučených lokalitách.

Jedním z problémů je kontakt se školou. Z médií víme, že se teď děti učí online. Česká školní inspekce hovořila s řediteli a ředitelkami 5000 škol. Z toho na 1000 z nich až třetina dětí nemá doma příslušnou techniku a ve zhruba sto školách není do online distančního vzdělávání vůbec zapojena více než polovina žáků. Tyto děti jsou tudíž už více než měsíc v kontaktu se školou minimálně. Zároveň se jedná o žáky, jejichž rodiče naprosto nemají schopnosti ani motivaci se s nimi doma učit. Normálně za nimi docházejí pracovníci z tak zvaných sociálně aktivizačních služeb, dělají s nimi úkoly a zároveň pomáhají jejich rodičům ve složitých životních situacích, se kterými si sami nemají šanci poradit (kdyby to uměli, nežili by v sociálním vyloučení). Podobné je to v rodinách s postiženými dětmi, které i za běžných okolností překonávají obrovské překážky každý den. I pro ně jsou nejrůznější sociální služby nezbytné, třeba kvůli tomu, aby rodiče mohli chodit do práce a zajistili si aspoň jakž takž důstojný příjem.

Mám na to právo

Jenomže všechny tyto služby padly za oběť nouzovému stavu. Ministryně práce a sociálních věcí o nich při debatě ve Sněmovně prohlásila, že se jedná o volnočasové aktivity, které teď nejsou důležité. To je ovšem naprostý nesmysl. Sociální pracovníci z příslušných neziskových organizací řeší s rodinami každodenní problémy, které se v současnosti ještě zhoršily. Ministerstvo práce ale zakázalo služby poskytovat a přestalo je proplácet, bez ohledu na to, že je v této době lze poskytovat telefonicky či po internetu (a za dodržení určitých pravidel ochrany klientů i pracovníků by to mohlo jít i osobně, nakonec napříkad na úřady práce docházejí klienti stále). Pro mnoho rodin se jedná o katastrofu s nedozírnými dopady do budoucnosti.

Další oblastí, na kterou upozornila vládní zmocněnkyně pro lidská práva, je domácí násilí. Je logické, že karanténa násilí v rodinách ještě stupňuje a že se fyzické násilí může objevit i tam, kde dosud nebylo. I zde je potřeba aktivizovat služby na pomoc obětem a jejich dětem a zároveň alespoň nárazově zvýšit kapacitu azylového ubytování - ostatně mnoho ubytovacích kapacit je teď bez turistů k dispozici.

Znárodnit aerolinie? Proč?

Nouzový stav je pro nás všechny novou situací, pro většinu velmi stresující. Nejhůře ale dopadá na ty nejslabší, kterým se už před nouzovým stavem nežilo zrovna lehce. Při řešení problémů spojených s koronavirem nás proto nesmí opouštět zdravý rozum a na tyto skupiny nesmíme zapomínat. Především Ministerstvo práce a sociálních věcí si to musí rychle uvědomit (je skandální, že se tak nestalo doposud) a udělat ve spolupráci s těmi, kdo sociální služby poskytují, maximum pro to, aby začaly alespoň v omezené míře zase fungovat. A to co nejdříve, už včera bylo pozdě.