Pan prezident se roznemohl a odjel do nemocnice. Celá zem o tom teď mluví. Co mu asi je? Otázka to není banální. Hlava státu je hlava státu, blíží se volby a kdo ví, co bude. Všem nejistotám by se však dalo lehce zabránit.

Stačilo by, aby Hrad vydal stručné prohlášení o potížích Miloše Zemana. Nemusel by porušit jeho právo na soukromí. Lze to napsat dostatečně obecně a přitom sdělit to podstatné. Je zcela jisté, že by takto jednaly americké úřady, kdyby nemoc dolehla na Joea Bidena. Nebo britské, kdyby onemocněl Boris Johnson.

Nářky nad tím, že zprávy o zdravotním stavu prezidenta cedí mezi řádky premiér, zatímco mluvčí Hradu cituje žalmy, jsou plané. Otázkou je, zda má nejvyšší představitel státu právo tahat ve zdravotních věcech veřejnost za nos.

Nabízí se tiráda, že v žádném případě ne. Tak jednoduché to ale není. I první občan je především člověk. Každý člověk má právo dát přednost sobě před povinnostmi, jakkoli jsou zavazující. Druzí to nazvou selháním, on však ví, že nemůže jinak. Rozčilovat se nad jednáním Miloše Zemana bychom se mohli jen tehdy, pokud je to celé divadlo, které ho má postavit do středu pozornosti.