Slepičí koncentrák je selháním humanity

Žijeme v blahobytu, který si nikdo z předcházejících generací nedovedl ani představit. Přitom máme panickou hrůzu z čehokoli jen trochu neznámého. Jsme choulostiví, rozmazlení i vystrašení. Jednou covidem, jindy zdraženými energiemi a menším tepelným komfortem v domácnosti, v němž ještě nedávno běžně žili naši předci. A nyní číhá za rohem ptačí chřipka – i když mrtví ptáci z nebe nepadají.

Babičce na Moravě dodnes běhají za barákem šťastné slepice, kde je každá hýčkaná a vnímaná jako živá bytost. Mají i svá jména. Když se některá zaběhne, je z toho poprask. Konec světa. Být dnes major Jirsák na televizních obrazovkách, volalo by se snad i jemu. S tím velmi kontrastuje, jak se v současnosti ve slepičích průmyslových „koncentrácích“ s domestikovanými ptáky nakládá a v médiích informuje o jejich likvidaci. Jako o hmotě. O čemsi podřadném.

Nestačí, jak slepice ve velkochovech žijí. Nyní se hromadně usmrcují. Čísla a tuny lítají jako na váze ve sběrných surovinách. Po odvezení do kafilérie se rozdrtí a přemění na masokostní kaši a následnou živočišnou moučku, která se spálí. Vše požehnáno epidemiologem i Státní veterinární správou. A zabití se už neříká zabití!

Odcházení

Vzájemně se ohlupujeme a média nás ujišťují, jak šetrně slepice usmrcujeme. Vlastně jen utěsníme okna a „uspíme“ je. Ale ouha! Je to časově náročné, nákladné, a usmrcení v halách komplikované. Tak je příště živé nahážeme rovnou do přepravních kontejnerů a plyn pustíme tam. Až z toho zamrazí. Vyvstane negativní kontext, kdy jedna totalitní ideologie se svým vůdcem uplatňovala hrůzné praktiky vůči jinému národu. 

Neštěstí živých tvorů, neštěstí naše

Žijeme v době, kdy přivázaný pejsek vzbuzuje větší soucit a pozornost než bezdomovec ležící na zemi. Když psa někde necháme chvíli přivázaného, dřív nebo později jsme označeni za trýznitele. Homeless si zaslouží opovržení či nezájem, pes lítost. „Chudáčku, kdo tě tady nechal…?“ Asistence strážníků není výjimkou. A slepice? Když babička na dvoře zavolá jménem slepici, ta poslušně přiběhne. Slípky jsou zvídavé a ostatním předávají informace o tom, co se kolem děje. Předvídají události a obávají se budoucnosti, jak potvrzuje spolek Slepice v nouzi, který neúnavně zachraňuje a adoptuje odraná zvířata z velkochovů.

Zdroj: DeníkA odjinud: V Indii je kráva posvátným zvířetem a chodí si, kde chce. Běžně dokáže zastavit i provoz. Stejně tak všude běhají potulní psi, kočky, prasata i slepice. Je nemyslitelné, že by je někdo začal hromadně zabíjet. Jistě, nejsme v Indii. Žijeme v euroamerické civilizaci. Co se ale něčím inspirovat? Odhodit cynismus a o vybíjení slepic alespoň mluvit jako o neštěstí živých tvorů a s opeřenci také také zacházet, ne jako s balíky na poště. Třeba by to naší karmě pomohlo.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.