Čtyřiadvacetiletý muž a jeho o šest let mladší komplic se nechali inspirovat akčním filmem, ve kterém hrdinové dokázali vyzrát nad policií. Svou roli sehrála i touha po dobrodružství a snaha zažít pocit nepolapitelnosti. Na zlodějské výpravy vyráželi mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. Zámky zdolávali páčidlem. Brali žvýkačky, laskominky, alkohol, cigarety, erotické časopisy i jiné věci, které poté prodávali náhodných zájemcům v restauracích.

Po prvních dvou úspěších si začali připadat jako filmoví fantomové. K falešnému pocitu bezpečí přispěla také lhostejnost lidí, kteří je několikrát zahlédli, ale nevšímavě prošli kolem nich. Policisté po prvních zločinech přijali řadu opatření, využili také informátory, díky kterým vytipovali podezřelé osoby.

K jejich dopadení nakonec přispěl občan, který jako jediný při spatření podezřelé dvojice zavolal na tísňovou linku. Vyslaná hlídka na místě oba nepoctivce zajistila. V autě našla i kradené věci. Oba se pod tíhou důkazů přiznali k deseti zločinům. „Občan, který nás kontaktoval, nám výrazně pomohl,“ uvedl šéf ostravských kriminalistů Radovan Vojta.

Další zlodějskou sérii má svědomí devětadvacetiletý muž, který během léta vnikl do devíti bytů a rodinných domků. Dovnitř se dostával pootevřenými okny ve zvýšeném přízemí. Využíval toho, že majitelé a nájemníci během úmorných veder museli větrat. Většinou se spokojil s tím, že ze stolů vzal odložené peněženky, mobily, ale také zlaté řetízky, vše v hodnotě šedesát tisíc korun.

Na dráhu zločinu se vydal také čtyřiadvacetiletý bezdomovec, který v Ostravě vykradl nejméně deset sklepů. Odnášel si hlavně jízdní kola, která poté nabízel v zábavních podnicích. Celkem způsobil škodu za sto tisíc korun.

Podle Vojty spolu jednotlivé série nesouvisejí, přesto však mají něco společného. „Lidé by si měli co nejlépe chránit svůj majetek, pozorně si během celého dne všímat okolí a nebýt lhostejní,“ uzavřel Vojta.