Ten po někdejším elitním kriminalistovi a zástupci ředitele severomoravské policie Jiřím Pščolkovi požadoval milionové odškodné a omluvu za výroky, které o něm pronesl vtisku. Pščolka Hučína označil za člověka s kriminální minulostí a podvodníka, který své dřívější delikty vydává za protikomunistický odboj. Navíc o něm hovořil jako o možném pachateli bombových útoků na Přerovsku.

Soud nakonec žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. Pščolka, který měl pověření komunikovat stiskem, jednal jako příslušník policie. Případné právní následky tedy neměl nést on, ale jeho zaměstnavatel – ministerstvo vnitra. Verdikt není pravomocný. Lze se proti němu odvolat kVrchnímu soudu vOlomouci.

Samotného jednání se zúčastnila asi dvacítka Hučínových příznivců, kteří jej doprovázeli u většiny předchozích soudních procesů. Kvůli malé kapacitě místnosti část znich seděla na zemi, další téměř polehávali mezi lavicemi pro veřejnost. Někteří se dovnitř nedostali vůbec. Justici pak obvinili z toho, že záměrně vybrala malou síň. Soudkyně vzápětí zdůraznila, že Hučín ani jeho advokát nepožádali o prostornější sál. „Pokud by tak učinili, mohli jsme se o to pokusit,“ řekla soudkyně.

Terčem slovního útoku se stali také novináři, kteří pořizovali záběry. „Už toho nechte a vypadněte,“ napadl je jeden znávštěvníků.

Hučín i Pščolka prostřednictvím svých advokátů navrhovali řadu důkazů, které by svědčily vjejich prospěch. Soudkyně ale přijala pouze jediný znich – stanovisko Policejního prezidia, které Hučínovu stížnost na Pšolkova vyjádření v tisku uznalo za oprávněnou. Další návrhy již zamítla. Žaloba poté soudkyni označila za podjatou. Ta ale výhrady neuznala a vjednání pokračovala.

Soud mimo jiné sledoval i bývalý ministr vnitra Tomáš Hradílek, který byl mluvčím Charty 77. O jeho předvolání neúspěšně usilovala Pščolkova obhájkyně - Hradílek měl zpochybnit Hučínovo působení vdisentu.

„Že se nestydíte,“ napadli někdejšího ministra vnitra někteří zpřihlížejících, kteří Hučína označili za odvážného, charakterního a úctyhodného člověka. „Většího gaunera a křiváka jsem nepoznal,“ oponoval Hradílek. „Vrah, kterému se vražda neprokáže, pro mě nepřestává být vrahem,“ dodal Hradílek zřejmě vnarážce na zprošťující výroky týkající se dřívějších Hučínových obvinění.

Pščolka i jeho obhájkyně byli sverdiktem krajského soudu spokojeni. Říkali jsme to od samého začátku,“ uvedla advokátka.

Zamítnutí žaloby na ochranu osobnosti přijal Hučín sledovým klidem. „Pščolka se schoval za policii. O dalším postupu se rozhodnu po poradě sadvokátem,“ prohlásil Hučín, který naznačil, že jeho dalším krokem bude zřejmě podání žaloby přímo na ministerstva vnitra.

Naopak nevoli dávali najevo jeho příznivci. Jeden znich dokonce při odchodu pustil z diktafonu nahrávku internacionály.

„Je to hanba, ostuda, fuj, komunisté!“ vykřikovali další. Na místě musela několikrát zasahovat justiční stráž, která návštěvníky nabádala ke klidu.