Vyrazil loni z Itálie 31. ledna z provincie Syrakusy u města Pachino, cestu na sever dovršil letos 29. července po 545 dnech v norském Nordkappu. V zimě si dal pauzu, pracoval v kempu na jihu Švédska. Vandroval po oficiální evropské dálkové turistické trase E1, ale v jejím opačném směru, z jihu na sever. Prochodil šest párů bot. "Bavilo mě to celou dobu, až na nějaké krátké krize. Ale ty k tomu patří," říká Ivan Mitrus po svém návratu.

Nejkritičtější období zažil hned po dvou měsících cesty loni na jaře v Itálii, kdy v Evropě vypukla koronavirová pandemie. Nedaleko Neapole musel kvůli přísným opatřením na čtyřicet dní přerušit cestu. Odchytila ho tamní policie, na dva týdny musel do karantény v místní tělocvičně, další dny strávil v italské rodině.

"To byl opravdu nejtěžší moment celé cesty. Ze začátku jsem nevěděl, kam až dojdu, ale když jsem vyrazil po této čtyřicetidenní přestávce v Itálii, tak jsem měl jasno, že to dojdu až do cíle v Norsku. Byl jsem o tom přesvědčený," líčí.

Návrat do domácí reality po rok a půl dlouhém osamoceném putování probíhá pozvolna. "Od pátečního návratu se pořád trochu rozkoukávám. Zvykám si komunikovat s lidmi. Je to úplně něco jiného," přiznává.

"Připadá mi, že jsem se vrátil trochu do jiného světa. Zvykám si na všechno to, co se děje kvůli pandemii covidu," popisuje Ivan Mitrus. "Protože jsem šel pěšky v přírodě, situace se mě netýkala až na některé výjimky," dodává.

Ivan Mitrus došel ze Sicílie až k nejsevernějšímu mysu Evropy, norskému Nordkappu.Ivan Mitrus došel ze Sicílie až k nejsevernějšímu mysu Evropy, norskému Nordkappu.Zdroj: archiv Ivana Mitruse

Rodina v krkonošských Martinicích přivítala Ivana Mitruse letem v balónu nad Jilemnicí. Po roce a půl na cestě si užívá domácí stravy. Pochutnal si třeba na dršťkové polévce. "Doma mi vyvařují. Je to úplně něco jiného než strava na cestě. Konečně si užívám pořádné jídlo. A také svoji postel, to se usíná hned," lebedí si.

O zážitky z výjimečného putování se bude chtít podělit s lidmi při besedách a přednáškách, s odstupem času chce napsat knihu. "Začínám třídit fotky, mám nějaké nabídky na přednášky, tak se chci na ně připravit. O knize přemýšlím, chci tomu ale nechat časový odstup," míní.

Další konkrétní pěší výpravu neplánuje, chce si najít práci. "Bavilo by mě pracovat v obchodě s outdoorovým oblečením a vybavením, kde bych mohl využít zkušenosti, které jsem získal na cestách," uvažuje.

"Cestování a potkávání se s lidmi mě baví, kontakt s lidmi v jiných zemích je na tom asi to nejhezčí. Teď ale určitě nechci nikam jít. Ale když to člověk jednou okusí, tak mě třeba něco napadne, začnou mě svrbět nohy. Ale uvidíme, jestli pěšky nebo jinou formou, třeba na motorce nebo na kole. Nechci se úplně vázat na chůzi," tvrdí Ivan Mitrus.

Rok a půl dlouhé putování, při kterém urazil bezmála devět tisíc kilometrů, mu přineslo velkou zkušenost. "Připadám si, že zvládnu cokoliv, co si umanu, že všechno je možné. Stačí se k tomu odhodlat a udělat první krok," říká.