Zatímco většina středověkých náměstí má tvar obdélníku nebo čtverce, náměstí v Piranu je oválné. Býval tu totiž přístav. Vnitřní ovál navíc sloužil jako koncovka pro elektrickou železnici, která město spojovala s nedalekým Portorožem a Lucijou až do 50. let dvacátého století. Bílý mramorový povrch Piran náměstí nadělil k třístému výročí narození slavného rodáka, houslisty a skladatele Giuseppa Tartiniho, který má uprostřed sochu.

Tartini se narodil v době, kdy tady ještě nebylo Slovinsko, ale Benátská republika. Jeho nejslavnější sonáta Trillo del Diavolo vypráví o jeho lásce k dívce, která ale byla zaslíbená mocnému muži. A když se za něj kráska vdala, Tartini odešel do kláštera v Assisi, kde začal hrát na housle. Jednou v noci se mu zdálo, že ho ďábel vyzval, aby s ním soutěžil, kdo z nich složí krásnější sonátu. Ve snu ďábel zkomponoval tak nádhernou skladbu, že ji Giuseppe nemohl zapomenout, a když se probudil, zapsal ji do not.

Známá je dodnes a v létě, když se na náměstí konají koncerty, mají slavní houslisté příležitost zahrát si ji i na jeho housle, které jsou v rodném domě uschovány.

Moře, které se nevrátilo do nebe

Oválné náměstí je dnes pěší zónou lemovanou kavárnami a restauracemi, kde si můžete dopřát třeba krevety, pobřeží Slovinska totiž nabízí skvělou středomořskou kuchyni. Když se úzkými uličkami dostanete po rekonstruovaných schodech kolem městských hradeb na kopec, čeká vás nádherný výhled na moře, z věže zdejšího kostela je navíc krásně vidět i celé město usazené na výběžku poloostrova. Na jeho konci býval zapálený oheň, sloužil jako maják pro lodě směřující do nedalekého města Koper. Z řeckého slova pyr (oheň), je také odvozený název města – Piran.

Dům jako důkaz lásky

Na náměstí pak nelze vynechat obchůdek s různými výrobky – kosmetickými i potravinářskými – ze zdejší slavné soli. Říkají tady, že sůl je moře, které se nemohlo vrátit do nebe. Obchod je v přízemí budovy z 15. století, které se říká Benátčanka a váže se k ní další legenda.

Z rohového balkonu se tu kdysi vykláněla krásná dívka, která čekala na svého milého – bohatého benátského kupce. Ten odplouval a zase se vracel, jenže takový vztah bez manželství se sousedům vůbec nelíbil, pomlouvali je a kritizovali. Aby kupec dívce dokázal svou lásku, daroval jí tento dům a na fasádu nechal napsat „Lasa pur dir“ (Nechme je mluvit). Nápis je tu dodnes.

Benátský lev s knihou v packách

Náměstí v Koperu má už tradiční tvar, žádný ovál. Nejdůležitější období město prožilo též za Benátské republiky, kdy se rozvinulo ekonomicky, díky produkci soli ze solných pánví v okolí, i kulturně – ve městě žili benátští umělci. Dodnes je tu bilingvní zóna, nápisy jsou obvykle ve slovinštině a italštině, kterou se děti učí už na základní škole. Na domech v Piranu, Izole i Koperu se objevuje benátský lev s knihou v packách – když je zavřená, byla stavba postavena za války, otevřená kniha znamená, že byla vystavěná v období míru. Všude jsem každopádně knihu viděla otevřenou, nejspíš proto, že za války se tolik nestaví.

Ze soli tady v obchůdku Barba fusion salt už desátým rokem vyrábějí skvělé věci. Nejzajímavější jsou ochucené soli – s vůní rozmarýnu, citronu, chilli nebo směsí bylin. Celkem je v nabídce 28 příchutí. „K soli byste měli nejdříve přivonět a pak ji teprve ochutnat,“ říká manželka majitele obchodu.

Vinná fontána

Sečoveljské soliny jsou největší solné pánve široko daleko. Sůl se tady od 14. století těží stále stejným postupem, jen s drobnými vylepšeními. Zajímavá je také procházka mezi vodními plochami v okolí řeky Dragonja. Národní park, kam tahle oblast patří, má rozlohu 750 hektarů a je přilepený na hranice s Chorvatskem.

Pozoruhodná je také vinná fontána Marezige. Uprostřed je lis na víno, ale proudí tady voda. Víno totiž nemá rádo tolik vzduchu a zkazilo by se. Z kohoutků, přes které je fantastický výhled na moře, ale víno teče. Většina vín je z Koperu. V místním obchodu je k degustaci 15 druhů lahvových vín, základní degustace vyjde na osm eur. K zakousnutí jsou sýry, v obchůdku nechybějí tradiční produkty – krom vína také olivový olej, lanýže, džemy, med, sůl.

Podzemní řeka

Při cestě domů nelze vynechat Škocjanské jeskyně. Stalagmity, stalaktity a krápníky různých barev i tvarů, z nichž nejvyšší stalagmit má patnáct metrů, jsou přenádhernou výzdobou. Zcela ohromující je obrovský prostor největšího podzemního kaňonu v Evropě a jednoho z největších na světě, kudy teče a zurčí koryto řeky Reka. Procházka podzemím je nezapomenutelný zážitek.

Část jeskyně, Martelova dvorana, má do délky necelých čtyři sta metrů, do šířky sto dvacet, na výšku sto čtyřicet šest. A padesát metrů níže teče řeka. V zemi je přes třináct tisíc jeskyní, každý rok se objeví dvě stě až pět set nových.