Skončil velký čtyřdenní maraton hudby, který do Ostravy letos přivedl světové hvězdy různých hudebních žánrů v čele se Sinéad O´Connor, Janem Garbarkem, skupinami Happy Mondays, Goldfrapp, Hawkwind, Dandy Warhols a mnohými dalšími osobnosti světového hudebního nebe. Jiřího Moravčíka, hudebního publicistu, který se letos podílel na dramaturgii divadelní scény, ale také je poradcem při výběru účinkujících, jsme požádali orozhovor.

Náš rozhovor vzniká v neděli odpoledne, kdy návštěvníci festivalu Colours of Ostrava mají před sebou ještě řadu zajímavých vystoupení. Přesto se už zeptám nejprve na to, jak jste spokojen s programem divadel na letošním ročníku festivalu?

Divadelní scéna se odehrávala ve Farské zahradě na výstavišti Černá louka.poměrně v dost polních podmínkách, takže kdybychom chtěli divákům nabídnout nějaké super velké představení, tak bychom si to asi nemohli dovolit. Ale přesto jsme pozvali divadelní soubory, které dokázaly ony polní podmínky přijmout a přizpůsobit se prostředí. A vzhledem k tomu, že každé představení bylo lidově řečeno vyprodané a tleskalo se na nich i deset minut vestoje a dochází k tomu jiskření mezi divadelníky a obecenstvem, tak si myslím, že výběr divadel se asi povedl a také odezva u divadelníků je úžasná a většina z nich by v budoucnu opět na tento festival zase ráda přijela. Například sobotní představení divadla Skutr či VOSTO5 byla tak fantastická, ale také včerejší dopolední pohádka pro děti v podání souboru Buchty a Loutky. Divadelní scéna je jakási oáza klidu a přitom do Ostravy přijedou divadla, která se každý den tak hned vidět nedají. Na Jaroslava Duška a jeho Divadlo Vizita přišlo 1500 lidí a mnozí se už ani do hlediště nevešli.

Co vás v tomto směru nejvíce oslovilo?

Rozhodně si potrpím na Divadlo Skutr. Nutno říci, že tato festivalová scéna, která byla letos v Ostravě vytvořena, neumožňuje vystoupení ryze činoherních souborů, proto jsme se snažili vybírat představení především akční, pohybová a zároveň s mezinárodním renomé, což platí zejména o Divadlu Skutr, které hrálo na festivalu v pětatřicetis­tupňovém vedru a nechali tam doslova duše i těla a lidé se z toho mohli doslova zbláznit, takže to byl pro mě divadelní vrchol.

A pokud jde o hudební scénu, kdo splnil – podle vás – úlohu největšího magnetu festivalu?

Vzhledem k tomu, že přes den jsem se zabýval divadelní scénou, na hudbu jsem měl čas vždy od 20 hodin večer, ale pro mě z letošních Colours of Ostrava mám dva vrcholy. Prvním je bezesporu vystoupení kanaďanky Tanyi Tagaq, Inuitky ze země Nunavut (Náš domov), která byla z toho představení tak nabitá energií, že ještě bezmála pětačtyřicet minut po představení stál kolem ní hrozen asi osmdesáti lidí, s nimiž se objímala a byla velmi dojata. Až mráz mi leze po zádech, když si vybavím onu úžasnou atmosféru. Tanyu Tagaq jsem už viděl potřetí už potřetí, vloni ve Španělsku, kde jsme ji se Zlatou Holušovou kontaktovali, pak také na festivalu Respectu a to úžasné hudební představení, co předvedla v Ostravě s hostujícícm indickým hráčem, to bylo něco z říše snů. Další fantastický koncert předvedl Daby Touré z Mauritánie, fantastický instrumentalista a písničkář, který vystupoval v sobotu ve stejném čase jako skupina Goldfrapp a scéna Barvy na Černé louce, kde vystupoval, byla naprosto plná. To byly pro mě absolutní vrcholy letošních Colours of Ostrava. K magickým okamžikům festivalu patřlo také vystoupení Tima Eriksena na kostelní scéně, který se věnuje chorálům. A když rozezpíval celý kostel, tak se rozplakal. Nebyl schopen udržet svoje emoce, což se vidí málokdy…