Tentokrát byl s námi i můj otec, ročník 1948, který sám tehdy za NHKG hrával a potvrdil nám, že se hala Tatran za 50 let téměř nezměnila. Hala Tatran je dlouhodobě nevyhovující nejen pro hráče, ale i pro diváky. Hráči tam nemají prostor kolem laviček a procházející diváci jim občas šlapou po věcech i flaškách s iontovými nápoji.

Sezení pro diváky se ani nedá slušně popsat, to se musí zažít:-( Je to pár řad na sebe nalepených laviček bez opěrek na záda či ruce. Celý zápas máte něčí nohy vražené v zádech a vaše jsou zase v zádech fanouška před vámi. Hrůza je, pokud si během zápasu potřebujete odskočit třeba na WC nebo pro pití.

To zvládnou opravdu pouze mladší ročníky a těch na basketbalová utkání NH Ostrava moc nechodí. Chodí tam nejmladší členové klubu, kteří posedávají na zemi za košem u hlavního vchodu a potom vysloužilí hráči, kteří u termosky se svařákem vzpomínají na staré dobré časy ostravského basketbalu. A nejen toho ostravského…

Když vidíme soupisky některých klubů nejvyšší soutěže, tak i více než polovinu hráčů tvoří cizinci, například v SBŠ Ostrava ženy. Na co tedy tvrdě trénovat, zodpovědně jezdit na zápasy v žácích a dorostu, když si v nejvyšší české soutěži zahraje tak málo českých basketbalistek a basketbalistů?

Markéta Hrbáčová