Bylo to tak každy rok. ,Ofilu, tu maš siťovku a kup banany! Paru žlutych a vice takich tych nazalenalych, bo ony beztak po paru dňach zabalene v novinach dojdu. Esli budu, vem aji pomeranče a mandarinky! A jak ti pravim, po pruvodě val hned dom. Ni abys šel Na Upadnicu! Viš, že přidu mladi na obid, tuš až něčekame a ja němusim dva razy zhřivať polivku. 

Všechny díly Ofila najdete zde

Tych bananuv kup tak ze tři kila, až se ich děcka možu zebrať aji dom. A stejnako tych mandarinek a pomeranči! Kdo vi, kdy zas budu! Musiš obejsť vice stankuv, bo v každym ti prodaju enem kilo, tuš tu něobzajtuj a val,´ pravila mi v patek na prvniho maja Ruža a lehunko mě žduchla ze schoduv. Valil sem na seřadiště pruvoda, bo už sem měl spožděni.

Chcalo jak z kunevki, tuš sem se musel ešče vratiť pro deštnik. Na seřadišťu na Novinařske už spolupracovnici potěžkavali transparenty s napisami Až žije KSČ, Se Sověstským svazem na věčné časy a nikdy jinak! a inymi přiblblymi agitkami, a ja byl rad, že idu pozdějši – však se na mně předseda ROH škaredě podival a ve svojim zapisničku se u mojiho mena zrobil fajfku –, bo tak na mně zbylo naščesti už enem mavatko.

,Pro letošek mame vystarane,´ pravil potichučki kolega Jarda a informoval mě, kaj a u kereho stanku su ty vytužene banany a pomeranče. ,A iď až na Vystavni, tam je baba, co ti proda kolik chceš, ni enem kilo. A vedle v drogerce maju tež odevřene a navic im přišly hygienicke vložky. Tuš Ruže paru balikuv kup, zrobiš se u ni pořadne oko! Pravila totiž prodavačka, že zas dluho něbudu!´ poradil mi ešče. Strčil sem mavatko do ruky kämošovi Emilovi a smětal na Vystavni pro ovoce a babske vložky.

Obtěžkany nědostatkovym zbožim, kere ale, jak pravil ve svojim projevu 30. dubna při udělovani tituluv Hrdina socialistické práce, Zasloužilý a Národní umělec na pražskim hradě předseda vlady Štrougal, v globale je, ale žadny z nas nevěděl, kaj tyn obchodni dum Global je, sem se vratil na seřadiště pravě včas. Bo z ampliona se ozval hlas prvniho tajemnika severomoravskeho krajskeho vyboru KSČ Mirka Mamuly: „Kupředu levá!“ Chtěl sem nakročiť, ale němoch sem. Nohy sem měl jak z olova.

Šarpal sem z nimi, ale ni a ni se hnuť z mista. Všeci už byli skoro pryč, enem ja stal jak přibity. Vtym se otočil předseda ROH a zařval: ,Stavej, zhnilaku. Přece se tu něbuděš valať do obida?!´ Odevřel sem oči a fakt! Byl sem v cichach a misto předsedy tu byla moja Ruža. Až mě z teho sna střeplo. Ale rozchodil sem to a rozhodnul se, že se odpoledně, po dalšim rozvolněni teho sice něpřijemneho, ale isto spravneho, vladu vyhlašeneho stavu nouze, a člověk tak može vylezť z kutlocha aji indy niž enem do obchoda za zakupkami, pujdu podivať do centra Ostravy.

Slunko pěkně svitilo, ni jak v tym sně, trolejbus směrem do centra jel na čas a byl poloprazdny. U Sykoraka sem vystupil a vydal se na Masarykač. Bylo mi při pohledu na naměsti smutno. Ni že by před pandemiu bylo denně kdovijak narvane luďami. Dokoňca ani na vanočnich trhach po sobě navštěvnici něšlapali tajak v Praze na Staroměstskim, ale včil sem napočital pět bab s kočarkami a dluhu frontu asi štyryceti romskich spoluobčanu před po dluhe době zas odevřenu zastavarnu.

Eslli tam měli ve vyprodeji zlevněne manšestraki či kostkovane flanelki, sem nezišťoval, ale přesto sem chvilu, potym aji doma z moju Ružu, přemyšlal, čemu taka fronta a na co?…Ale bo stali spořadaně v nařizenych rozestupach a s ruškami na obličejach, hodil sem tu otazku za hlavu. A pak sem se rozhodnul, že se zajdu podivať, jak to vypada u zatym ešče furt zavřene hospudce Na Upadnici. Je sice pravda, že moc do hospody něchodim, jednak mě Ruža malokdy pusti a kvuliva klidu v rodině ju rači poslechnu a dam se doma lahvača, ale občas sem přeci enem za dluholetym kamošem Lojzkem, kery psal před časem do Ostravskokarviňskeho Hornika stejne dřisty tajak ja do tištěneho Denika a včil do teho elektronickeho, zašel na točene.

A jak sem před zavřenymi dveřami hospody zistil, stejny napad jak ja měl i Lojzek a paru jeho haviřskych kamošu, štamgastu Upadnice. Tak zme se pozdravili loktami a přes rušky tradičnim čest praci a zdař buh. Hospoda byla zavřena, ani okenko něfungovalo, tuš zme zanadavali na kelnera Zbyňďu, že je liny a že mu nakopeme tyn jeho tlusty zadek, ale bo bylo na dveřach napisane, že okenko se odevře v ponděli, tuš zme se slibili, že se po vikendě zejdem a pokecame u teho točeneho…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz