Seděli zme předevčirem Na Upadnici a pyskovali na tyn covid-19. „Ja vam, chlopi něvim ale mam taki pocit, že se te virove sfině už nikdy nězbavime. O chozeni na hokej či fotbal kvuliva ni možeme zapomenuť, bo se nědovedu představiť, že budu na tribuně seděť sedadlo od kamoša a s rušku na pysku! Pravil mi oto muj synek.

,Tato, uvědomuješ se, že už nikdy něbudu olympijske hry, mistovstvi světa a ine sportovni superakce? Bo bez ludi to něpujde. Kdo to potym zaplati, když se nebude vybirať vstupne? Sponzoři se na to možu tež vysrať, když na dresach něbudu jejich reklamy, bo kdo by se na to dival, když budu ochozy prazdne? A televizni přenosy to všecko něvytrhnu. Svět se tak řiti v kravsku řiť!’ Až sem se, synci, otřepal při te jeho vidině, ale musel sem přiznať, že ma v čimsik pravdu,“ pravil sem do nězvykle ticheho lokala.

„No, a je tež fajně, že včil možeme už třicet rokuv svobodně a bez problemuv cestovať po světě, ale co blbně tyn vir, je nam to, pravda, na guvno! Ludě se pihlasili na dovču do Řecka, a bim!, musa se zaplatiť skoro až dva tisice za vyšetřeni na koronavirus a pokať do budu potřebovať co nejdřiv, potym vyplaznu až sedm tisicovek. Tuš ku čemu je taka svoboda, když nam včil namisto komoušuv zakazuje svobodně cestovať tyn virus!“ doplnil tu moju černu vizu buducnosti Poldek. Něblbnitě, synci, dyť se to všecko može ze dňa na deň změniť, ni?! V televizi včil pravil Babiš, že Řekove na jeho požadavek to nařizeni proti nam zrušili,“ pravil optimisticki Jiřik.

„Ale zase nam to hrozi ze strany Španělska…“ štěknul stary Kolder od vedlejšiho stola. „Nechtě tych chmur! Chlopi, spominatě, jak zme jezdivali do Polska na zakupki?“ obratil dišput okolo vira Antek. „Aby ni! Všecko tam bylo pro nas levnějši, bo koruna byla silnějši niž zloty. Raz, kajsik ve sedumašedesatym, zme jeli do Katovic a jeden znamy, Honza se menoval, tam kupil živu husu.

,Je levna a ešče se ju doma dokrmim, to budě bašta!’ pravil a cpal husu do torby. Enemže sviňa husa, kera byla celu cestu z Katovic na hranice potichu, začala zrovna na celnici v Těšině kejhat. ,Převážet živá zvířata bez veterinárního vyšetření nelze! Buďto husu ihned zabijete nebo ji tady necháte!’ pravil celnik, a Honza zblednul. Ale potym pravil tvrdo:,Ja, abystě ju sami zežrali! A na to, abysem ju zabil, němam jednak povahu a ani pořadnu kudlu. Tuš ju rači pustim!’ A ze slovami ,Leť, ptaku, leť!’ hodil husu z mosta. Enemže husa litať něuměla a tak se elegantně snesla na Olzu a vydala se po prudě směrem do Československe socialisticke republiky. Honza ukecaval řidiča autobusa, až jedě kolem řeki, že se ju chyti spatki a rval mu na podporu svoji žadosti stovku do kešeně, ale šofer byl něoblomny: ,Kolem Olzy cesta nevede a navic už je tma a já chci též do cích!’ pravil a hnal se to ku Ostravě,“ spomnil se na jeden „vydařeny zajezd do ojčizny“ Lojzek.

Chlopy jeho vypravjani ale hlavně vyslopane pivo dostalo do lepši nalady a tak se smjali na cele kolo. Až se do ňho rypnul Poldek: „Robiť se řiť z ciziho něščesti, to ti idě, ale řecť, jak to bylo z tymi butami do truhly, to ni!“ „Co bysem něřek, řeknu, ale až přiště, bo se divejtě, jak už se Erďa nadychuje, aby řeknul tyn svuj tradični frk,“ předal Lojzek slovo Erďovi. A ten hned začal: „To přidě taki jeden taki tyn něpřizpusobivy do cukrarny, kopně do stolka, plivně na zem,buchně pěsťu do pulta a zařve na prodavača: ,Hej, ty pyčo, naval něco od Algydy!´ Prodavač sahně pod pult, vytahně zbraň, střeli ho do břucha, odfukně kuř z hlavně a suše doda: ,Magnum, vole!´ Fajne ni?!”

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz