Ve štvrtek sem zas vyrazil Na Upadnicu. V prostředku dišputa kolem koronaviru se naraz Antek zeptal“ „Kaj je Radim. Minuily tydiń se valal v Chorvatsku u mořa a slibil, že dneska na pivko rozhodně přidě!?“

Ptal se, bo minuly tydiň měl Radim (to je kamoš z Opavy, Kery za nami přijedě Na Upadnicu sice raz za uherski rok, ale dycki se na ňho těšime, bo je s nim sranda!) svatek a tak se zname „vyžirky“ těšily na velku oslavu. „Á, oto už idě. Tak poď, poď, oslavenče,“ mnul se radosťu ruki Poldek. Ten sice chvilu někapoval, ale potym mu to došlo! „Ja ták. Měl sem svatek, a tak už tydiň, vy nenažranci, čekatě, jak se předvedu, co?! No, po jednym pivku a fernetku vam poručim,“ pravil.

Všechny díly seriálu najdete zde

A jak zme tak popijali, ozval se Lojzek. „Už sem vam vykladal, jak sem z byvalym kamošem Jiřikem - ni s tym našim blboněm, bo s tym bysem se něvydal ani do Marianskich Hor - bludili po Pařyžu? Myslim, že ja, ale tu oto Ofil to beztak něslyšel a vy ostatni se to isto radi připomnitě, ni?! Tuš to zme za totality vyjeli s Čedokem za hranice všednich dnu do Pařiža. A při jedne odpoledni prochazce zme se zastavili pod Ajfelovku. A bo u vytahuv na jeji vrch staly hrozne fronty, tak zme vypustili pohled z věže a rozhodli se isť pěški k Vitěznemu obluku na Elysejskich polach. Kukli zme se kukli do a bylo nam to jasne - po třetim mostě vpravo přes Seinu a potym rovno ulicu přimo k obluku. Měli zme tam byť za paru minut, ale po pulhodině kaj nic tu nic.

Furt enem baraki a žadny obluk. ,Asi zme zbludili!,’ přiznal sem, ale Jiřik byl hned hotovy: ,Nězbludili. Divej. Tu na mapě maš napisane avenue a tu na ceduli na baraku teš avenue! Iděme dobře!’ Myslel sem, že se mnu kantně, ale rači sem mu vysvětlil, že avenue je po francuzski ulica! Pak sem zistil, že sem se ja seknul o jeden most. Tuš zme uhli doleva a už zme byli na vrchu tych Champs Elysées! A tam byl s tym Juru dalši velki zažitek.

Na chodniku tam stala motorka. Krasna okapotovana yamaha, taka, co včil jezďa aji u nas, ale vtedy stě na českych cestach potkali tak maximalně jawu 350. Jiřik ju obdivně očumoval a naraz pravi: ,Tu maš foťak, ja se na ňu sednu a ty mě vyfotiš, ja?´ Kivnul sem a začal štelovať tu jeho zrcadlovku, co, jak pravil major Terazky, visi dakdě na vajcjach a kuka se do ni dolu, když naraz motorka začala pištět. Jiřik z ni zeskočil a jak zajic upaloval dolu po bulvaře. Řval sem za nim, kaj tak vali, když se v jednym okně objevil taki synek, zmačknul dalkovy ovladač a byl klid. ,Čemu si zdrhal?´ ptal sem Jiřika. ,Ty si něslyšel, jak to řvalo?´ ,Slyšel, a co? Beztak si otočil řiditkami a spustil alarm! Přeci kvukliva temu si němusel tak smjetať. Majitel motorki

se ti z okna tak řechtal, že z něho malem vypadnul.´ Jiřik se zadival kajsik do dalki a potichučki pravil: ,Ja už tu fakt na nic ani něšahnu, bo by mě to isto koplo do řiti!´ Ale jeho problemum něbyl zdaleka koněc. Čuměl v metře na všecki ty cedulky a upozorněni a když se v šimnul, že nad každym vychodem je napisane sortie, zas se bezelstně zeptal: ,A to je co za pamatka ta sortie, že je na každe zastavce?’ ,To neni pamatka, gnype, ale po francuzski vychod,’ vysvětlil sem mu a šli zme to zapiť do baru na naměsti Pigalle kusek vedle kabaretu Moulen Rouge.

Dali zme se po třetince piva a Jiřik začal dychtivo piť, enemže pivko mu hodně zhořklo, když mu řekli, že stoji padesat franku! A frank vtedy vyšel na pětikačku! Tuš to byla třetinka bratru za dvě stě padsesat korun!!! Ukazal sem vrchnimu na napojovy listek, kaj bylo napisane, že stoji enem sedum. Un se rozmachnul, ukazal kolem sebe a pravil ,Je večer a jste na plas Pigalle!’ Česky sem mu pravil, až s tym idě do řiti, bo u nas stoji pivo aji na Hradčanach pětikačku a navic cely pulliter! Odsunul sem tu jeho nětknutu třetinku piva na bok a odkračal bez řeči, za pokřiku vrchniho, že sem blb a ať zaplatim!, středem, směr ČSSR“.

Všeci zme se na tym Lojzkovym vykladaňu dobře bavili, ale ešče vic nas, pozdějši večer aji moju Ružu, rozesmjal Erďa: „Přijedě Francek s manželku do Prahy. Ta ho v supermarketě ukecala, až ji kupi novu ledničku. ,Tuš mi, kurva, jednu tu kalexku fofrem zabaltě, bo nam ujedě vlak, pičo!’ pravil Francek u pultu. ,Vy jste z Ostravy, že?’ pta se prodavač. ,Jak stě to poznal? ,Podle té piče!’ Francek se otoči na robu: ,Vidiš! Ja ti pravil, až zustaněš doma, bo, kurva, isto zrobiš jakusik ostudu!’ Fajne ni?“

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz