„Musim vam řecť, že je mi z teho všeckeho na grcani!,“ rozčilil se Na Upadnici Poldek. „A co ti tak pije krev?“ zeptal sem se.

„Co? Jak su ludě u nas bez viry v Boha. Jak se ničeho něvaža a hlavně teho nejcenějšiho - života! Pan farař v kostele každu nedělu varuje před něnošenim rušky přes cely pysk, němytim ruk a něpouživanim dezinfekce a tež samozřejmě před nědodržovanim desatera. Ale mam pocit, že mluvi enem k už přesvěčenym. Že hlupaci, co se mysla že su něsmrtelni a zravi jak řipy a temu němusa nosit rušky. A navíc ve sve hlupotě tvrďa, že im jakisik minister zdravotnictva či premier možu s jejich přikazami polibiť řiť. Bo oni znaju advokatuv, co ich ze všeckich tych přikazuv osvoboďa. Bo přeci oni maju pravo na svobodu projeva, dychaňa bez rušky a přeci im nikdo němože omězovať ich osobni svobodu, ni?!, a tvrďa aji ine pičoviny, co se im hoďa!. A grazli, co vražďa na potkani, choďa misto do chramu paně do hospody!“ vztekal se dali přivrženec lidovcu.

Všechny díly seriálu najdete zde

„No, ja se už včil něvztekam, když potkam babu, kera něma rušku přes hubu, a rači se ji zeptam: ,Vy stě, pani, děcko nebo mentalně postižena? Bo enem ti maju dovolene jezdiť v MHD a chodiť po obchodach bez ruški!’ Maš potym viděť, jak se ni enem baby, ale aji vzpurni chlopi, hned natahuju ochranu huby!“ přidal sem svuj přispěvek do dišputa. „No, počkej, počkej, tys to, Ofilu, zamluvil! Ale jas se musim Poldka zeptať, co myslel tym, že vrazi choďa misto do kostela do hospody?! Tym chceš řecť, že když něidu v nedělu do kostela ale zajdu Na Upadnicu, tak sem vrah?!“ zasvitil očami Jiřik.

„Myslim se, že ani ja něsem vrah, když byvam v hospodě častějši niž v kostele!“ přidal se Lojzek. „O vas nikdo němluvi! Ale o tych, co zabijaju. Dyť je to včil skoro každy den, co noviny pišu o vraždě. Raz zabije chlop tchyňu, podruhe bezdomovec bezdomovkyňu, druh družku, manžel manželku a děcko. Že to matička země nosi, take zmetky!“ těžko vydychaval rozčileni Poldek.

„A zme u teho! Jak potřebujetě, tak za všecko špatne može matička zem, ale jak je všecko v rychtiku, tak je to dilo boži!“ ozval se od vedlejšiho stola radobyvtipně stary Kolder. „Ty drž pysk, až tě po nim něšastnu!“ a Poldek se už už zvedal od stola. Ale včas ho Lojzek zarazil: „Ser na ňho! Faktem ale je, že když se potym šetři všecko kolem a kolem tych vrahuv, obvykle ich znami tvrďa, že to byli slušni ludě, co aji do kostela chodili a všeci je měli radi. Spominaš na teho heparynoveho vraha? Teho co pozabijal dosť ludi v tym špitale na Vysočině?. Pry to byl taki hodny a uslužny bambula, co by muše něubližil. I když jeho spolužaci ze zakladky tvrdili, že im připadal jako možny buduci vrah! Ale až je to jak chce, do lebeně nikdy nikemu něvlezeš! Ale k ujmě přeci možeš přisť bylekaj! Ni enem ve špitale! To bys nesměl chodiť ven! Bol udě bez rušky přes hubu a nos su všeci potencionalni vrazi. Ale aji doma riskuješ! Bo se musiš davať pozor, abys něnasral tu svoju a ta tě něpichla do břucha! Kaj se možeš byť isty?! V letadle, kere možu unesť či vyhodiť do lufta? Ve vlaku, kery može vykolejiť, bo jacisik hluponi daju na koleje kameň nebo kus ruly? V autě na dalnici? V autobuse,“ chtěl ešče dali vypočitavať mista, kaj može člověk přisť o život, když se ozval Erďa.

„To s tymi vraždami matě těžke. Vemtě se teho Kajinka. Sud mu dal doživoti za dvě vraždy a další lotroviny, ale naš mily pan prezident ho omilostnil s tym, že v jeho vinu něvěři. A tak je to aji s tymi, co nědodržuju nařizeni vlady kvuliva teho covidu-19! Dycki se najdě kdosik, kdo ich z teho přestupka či trestneho činu, samo že za patřičně velki peniz, vyseka. Taci voli zme my, Češi! Pud sebezachovy, tajak je temu všude ve světě na zapad od našich hranic, nam prostě chybi! Ale včil vam rači povim dobry frk co něni o vrahach či koronaviruse. Tyn se musi totiž podle mě vyvraždiť sam a my mu pomožem enem tym, že proti němu najdeme vakcinu! Žadnym modlenim či hadanim… Znatě tyn jak v kupe rychlika do Prahy seďa dva. Pražak a synek z Ostravy. Pražak pravi ,Konečně se po týdnu vracím domů. A kampak jedete vy?’ ,Do Prahy!’ ,A co vás tam táhne?’ ,Lokomotiva, pičo!’ pravil tyn Ostravak. Fajne, ni?!“ Valil sem začerstva dom, abysem to moch řecť svoji Ruži, bo ona ma ty ostravske frky rada, ale přijala ho chladně. „Znam lepši. Až budě raz čas a nebuděš chlastať Na Upadnici, povim ti ich paru,“ pravila a zmizla v izbě.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz