Před školu, kaj mame tradičně volebni mistnosť, sem potkal Břetika z Indru a šli zme společně voliť. Moja Ruža mi pravila, že v patek něma čas bo musi biglovať pradlo, co ve středu vyprala a něchala v tym fajnym biabim letě venku vyschnuť a provoněť. Tuš sem vyrazil sam z vidinu, že po splněni teho občanského privilegia a aji povinnosti se skočim na jedno. A ku temu přeci Ružu něpotřebuju.

Odvolili zme tajně a tutlali, co zme do te urny dali. Na Upadnici, kaj zme tež společně dorazili, už bylo rušno a zase se dišputovalo o tym, keho a čemu měl kdo voliť. Sedli zme se ku Lojzkovi, kery, jak sam pravil, odeviral volebni mistnost, bo už měl taku žizeň, že se pry moch o ňu opřeť.

„Ale jak sem tu přišel, tuš sem byl na pochybách, bon ta moja žizeň byla tak velka, že ju byla škoda hasiť“, pravil ešče než v nim zasyčelo to první orosene. „Tak prav, Ofil, cos tam hodil?“ zeptal se mě sotva otřel pěnu z pysku. „No, to je moje sladke tajemstvi, bo ani ty mi něřekněš, keho si volil. Ale aby byla dušička v péřu, tuš sem volil, to co dycki. Něrad měnim kabat a a něpřelizuju, tajak někeři z jedne strany do druhe. Spominaš, jak Očadlička dycki volila socany a před paru rokama se zahleděla do teho novinařa Johna a ze slovami: ,To je slušny člověk! Novinař! Temu věřim a teho budu voliť!´ odevzdala svuj listek Věcam veřejnym. Co se z nich nakonec vyklubalo, rači v konzumě někomentovala. Nebo Rudek. Jak se zehleděl naraz do zelenych a co z nimi tehdejši předseda Bursik s tu svoju suložnicu Kateřinu Jacques zrobili? A taci ludě se něpouča. Dycki sednu na lep populistam a slibotechnam. Tuš se němožeme diviť, že hlasy u nas ziskaju zas ti,. Co nejvic slibuju, či nadavaju na ty opatřeňa kvuliva koronavirusa,“ pravil sem Lojzkovi a poručil sobě, jemu a paru dalšim kamošam po zelene.

„No, ja tež na ty opatřeňa nadavam. Čemu se němože na fotbal a hokej, jak su prostorne haly či stadiony a je možně dodržovať ty dvojmetrove rozestupy, ale do divadla,kaj se ludě seďa doslova na klině se može! Bo ta kulturni lobby ma silnějši hlas niž sportovni fanušci. Navíc za ňu stoji aji tyn ostravski minister kultury Zaoralek. Ma u řiti, že krachnu sportovni kluby, že su ludě nasrani, bo musa enem nosiť ruški z hospody vypadnuť do deseti a zajsť se na fotbal nebo včil už aji na hokej, to ni! To nam vlada zakaže! Hlavně ale až se pani herci udrža při životě,“ zapyskoval Poldek.

„Hamuj, hamuj! „ ozval se na to Lojzek. „Dyť aji tym hercam zakazali zpivať na jevišťu. Bo pry se tyn virus šiři při zpivaňu a řvaňu. No a temu němožeš na fotbal, bo tam zpivaš Baničku, my sme s tebou, nebo se držiš za ramena, rozestup něrozestup, poskakuješ a vřeštiš na cele kolo Baník, pičo! FCB! No a nědej bože jak Banik vyhraje, co sice včil asi v zapase ze Slaviju něhrozi, vyjdeš před stadion, zase zpivaš, zase vřeštiš a koronavirus se enem teteli, jak lita z huby do huby. Ale suhlasim s tebu, že je to cypovina, bo jak fanduv něpusťa na stadion, ti se nashromažďa před branami a stejnako budu řvát a zpivať! Takže vysledek budě stejny!“ ešče dodal.

„Pokuď idě o ty herce. V kerychsik novinach se vylel srdečko muj oblibeny herec a principal Divadla bez zábradlí Karel Heřmánek, či jak ja mu řikam Fešák Hubert. Ten jednoznačně tvrdi, že by stat měl v době pandemie divadla zavřeť a k hercam se choval jako k nezaměstnanym, to znamena vyplacať im podporu! Třeba tajak haviřam, když zavřel OKD. Zduvodnil to zcela logicky tym, že zatym co divaci v hledišťu musa měť rušky, herci na jevišťu ni. No a právě ti tam na sebe mluvija z huby do huby, tradičně prskaju a nic je před virem něchrani. Navíc dneska drtiva věčina hercu je na volne noze a hostuje skoro ve všeckich divadlach. A ni enem v Praze, zajižďaju aji, jak oni pravija, hostovať do venkovskich divadel. Takže jeden nakaženy umělec dokaže za jeden den nakaziť ve dvuch divadlach aji padesat kolegu. To ale nikemu něvadi…“ dal sem svůj přispěvek do dišputa.

Dluho to vadalu na klid v logale, když se naraz Lojzek rozřechtal a ku stolu kamunistuv, kaj seděl i stary Kolder pravil: „Lemtame se tu piviště, poručame po zelene a přitym to neni tak davno, co měly hospody za totača při volbach zavřite a konzumy z regaluv staženu gořalku.Tak stě se, Koldeřu, bali, aby se lidi něnaprali a něspočitali vam to tuš při tych volbach. No a vidíš, volby su včil svobodne a pivo i gořala těču prudem. Nikdo se něbuři, nikdo něstavkuje. Kdo něchce tuš k volbam něidě a nikdo ho za to něšikanuje a nězavira!“

„Ja bysem se tak nějapal,“ ozval se Kolder. „Guvno viš, kdy nam Babiš s Prymulu zase hospody zavřu kvuliva covidu-19!“ vyřknul tu hroznu předpověď Kolder, zvednul se a odkračal z hospody. V te chvili bylo v lokale take ticho, až sem se leknul. „No, no! Snad něbudě tak zle. Znatě tyn, jak manžele se enem tak seďa doma u lahvičky vina, když on naraz pravi: ,Vsadím se, že nedokážeš říct nic, co by mě potěšilo i nasralo najednou.’ Robka chvilu přemyšla, a potym pravi:,Máš větší péro než náš soused.’ Fajne, ni?!“ vzal se slovo Erďa. A naraz bylo po tichu.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz