Zapomenuta Cingrova aneb Fifejdska Broadway

Jak to bylo na slezině maturantů po pětapadesati rokach už vitě a tak se možeme vratiť k tym mojim milovanym Fifejdam a mojimu mladi.

Všechny díly Ofila najdete zde

Asi ni každemu cosik řika Cingrova ulica. Je to tak zhruba pět stovek metru dluha štreka od Frydlantskych mostu po byvaly nadjezd u byvaleho zimaku. Tam přechaza v Cihelni ulicu, kera už je přivaděčem k dalnici. No a pravě temu, že začina plynule z nove Místecke se ji dneska řika „prodloužená Místecká“.

Přitym pravě Cingrova ma hodně bohatu historiu a řikalo se ji fifejdska Broadway. Bo se na tych štyrech stovkach metru nachazalo v padesatych a šedesatych rokach minuleho věka tak bohate kulturně-společenske a sportovně-politicke středisko. Byla vyznamějši niž ta dnešni Stodolni, kere se zas vtedy říkalo ostravski Bronx a něbylo radno se po ni po setměňu pohybovať, bo v přilehle kolonce a vedlejšich ulicach bydlelo možna vice lumpu, než v tych vtedy očerňovanych Fifejdach.

Ale popořadku.

Už na křižovatce tehdejši Gottwaldovy třidy, hned vedle stareho frydlantskeho mosta, stal cirkus Beskyd. Zimoviště cirkusuv. Postavili ho tam temu, že v Ostravě bylo levne uhli. A tak se tam celu zimu každy večer konala představeni. V sobotu a v nedělu aji odpoledne pro děcka. V letě se tam stahovaly ringišpile, po česki kolotoče.

Hudba z amplionuv na maringotkach vyřvavala až do noci swingove i dechovkove hity tehdejši doby. A my zme tak zadarmo posluchali Standu Procházku a Zorku Kohoutovou s Valdaufinkou, Jarmilu Veselou s Bromem, Rudu Cortesa a sestry Alanovy s Vlachem, pozdějši Chladila se Simonovou a ešče pozdějši Šlitrovky s textami Sucheho a v podaňu Matušky, Pilarove, Gotta a dalšich. Prostě OSA ně OSA, vyhravalo se zvesela…

Kusek dali od „kulturniho centra“ Beskyd postavili sportovně-kulturni centrum: halu Tatran. Patřila tělovychovne jednotě Tatran Ostrava, keru potym přemenovali na TJ Nova huť Klementa Gottwalda. Mezi tymi centrami byla nalevo Senovažna ulica. To byl taki maly fifejdsky Vaclavak. Dvě cesty a v prostředku travniky a stromy.

Na tym ovale se každu sobotu konaly zavody na kolobajdach. Aji ja sem raz vyhral a dostal „vzacnu“ a pro sedmilete děcko „velmi potřebnu“ knižku Nad mapou SSSR! Když stě šli dal od Tatranu a prošli stě malučkim Cingrovym sadem, byli stě u dalšiho sportovně-společenskeho centra – zimniho stadiona Josefa Kotase. Vedle byla hospoda U slunce - ikona komunistuv, bo tam raz prohovořil k sudruham ich guru Klema Gottwald. Byla to ruina, ale zburať se něsměla… Naproti Slunka byla škola kaj chodili všeci Fifejďaci. Včil ale služi sukromnikum.

No a kusek dali bylo agitační středisko Atlantik, kaj mladi studenti založili Divadélko pod okapem. Pozdějši přestěhovane na Černu luku s nazvem Waterloo. No něbylo to skoro tajak na Broadwayi? Ale to by pro dnešek stačilo, ni?! Na Cingrovu, kaj včil už stoji enem tyn Tatran, se vratime zas přiště. Škrabe chlop v kuchyni kobzole.

Přidě jeho kamoš a pta se: „Jak to, že škrábeš brambory? Kde máš ženu?“ „Ále, leží v pokoji.“ Kamoš kukně do izby a zděsi se: „Vždyť tam leží s chlapem!“ „A kruci! To musím do sklepa! Mám málo brambor!“ 

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz