Pravila mi moja Ruža oto při kafíčku: „Tak už se méžeš těšiť. Od pondělka vam odevřu aspoň ty hospodske zahradki. Dvakrat už naočkovany zje, tuš ti nic něbrani vydať se Na Upadnicu za kamošami!“

Podival sem se na ňu s podezřenim, že asi cosik kuje, bo když mě enem tak z ničeho nic sama posila do hospody, to je na považenu. Ale nahlas sem pravil: „No, něvim, esli Na Upadnici tu zahradku odevřu, bo je to tam z kopca a stoly ze stolkama tam něcu v rovině, ale loni na jaře okno odevřeli a tam zme popijali aspoň na stojaka… Navíc němam potuchy, kery z kamošu je už tež naočkovany či kery tyn kovid prodělal. Ale věřim, že su to rozumni synci a to očkovani už maju za sebu. Ale když už si tu Upadnicu připomnila, tuš se spominam na jeden dišput, kery zme předlopni vedli v šenku na téma Lojzkovych zapinkanych narozenin.

Bylo to v květnovy štvrtek, pili zme v tehdejšim hicu zimne pivko a z nudy se dlubali v nose. Když naraz pravil Antek: „Ty, Lojzek, furt mi neni jasne, čemu si nam letos něpřipomnil ty tvoji narozky? Dycki tak robíš a včil ni?! Navíc byly kulate a my bysme ti přeci enem cosik připravili. Tak, bo mame hlavy enem temu, aby nam něnapršelo do krka a mohli kaj posadiť klobuk, zme samozřejmě zapomněli?“ Lojzek se na ňho zadival a potym pravil. „Sice je to aji moja, ale hlavně vaša chyba, že se to něpamatujetě… Ale abysem poravdu řeknul, byl sem trochu na ty svoji narozki nasrany. A hned vam povim, čemu. ,Ty, tato,´ pravil mi o tych narozkach muj starši synek, ,Přemyšlali zme z mladšim brachu, co ti dať za darek. Oblečeni zme zavrhli, bo na tvoju XXXL postavu se těžko cosik zhaňa, zavrhli zme aji flašku, bo ešče furt schovavaš tyn galon kentackeho bourbona Jim Beam, co zme ti dali na šedesatku. A bo furt bečiš že tě boli v křižach a všecki kluby, kupili zme ti thajsku masaž!´ Podaval mi obalku a když sem řek, že penize něchcu, pravil, že to je poukaz na masaž. Bal sem se teho jak čert křiža a chtěl tyn poukaz vratiť, ale Mařa pravěla, že se to něhodi.

,Dovedeš se, Maruš, představiť, jak ležim na lužku, kolem mě dvě gryfne Thajki enem v takim lehkim oblečku, natiraju mě olejičkami, šmatraju mi po těle a potym se mi pošpaciruju po hřbetě? Dyť tyn muj, kery, jak je tydiň dluhy, mi čumi enem na buty, by se moch zjančiť a začať kukať po kravatli!´ tvrdil sem. Ale Mařa se enem uchichtla a pravila rezolutně: ,Enem iď!´ Tuš sem šel. Vlez sem do mistnosti kaj za plentu bylo nizke lužko s polštařkem, ručnikem a posypane umělymi kvitkami. Do teho hrala typicka vychodni muzika a voněly tyčinki.

Recepčni mi nabidla obleček a pravila, až chvilku počkam, bo masažistka tu ešče neni. Ale musi přisť každu chvilu. Tuš sem te chvile využil a začal se oblikať do teho ich mundura. Uzka košulka a typicke vitnamske či thajske galaty s dluhymi šňurkami. A jak sem byl z teho všeckeho nervozni a měl tremu, rval sem se do košule a zapomnil rozepnuť knofliki. Problem sem měl z galatami. Byly bez gumki v pase a temu měly, jak sem se ja myslel, vepředku take dluhe šňurki. Zavazal sem ich na pentlu a galaty dal držel v hrsťach. Pak sem ju uviděl. Typicka Thajka. Drobunka, šikme očka a věk od patnasti do pědapadesati. V každe ruce tašku narvanu potravinami a zeleninu, spocena jak dveři od chlivka a vlezla do jakesik cimerky, co mi připadala tajak naša špajzka. Za chvilu se vratila v kimonu. Lamanu angličtinu mi řekla, až se ty galaty sundam a mě oblelo horko. Ale naznačila, že je mam špatně oblečene, bo ty šňurki patřa nazadek, odtamtuď přetahnuť do předku a deprem potym svazať. Enemže v Thajsku něpočitali z mojim břuchem: šňurki byly kratke. Krutila hlavu sem tam a potym ukazala, až se ty galaty obleču tajak předtym. Musel sem se lehnuť do jakichsik podušek. Ale bylo to přijemne… Thajka mi umyla nohy a začala z masažu.

Ale spiše mi lamala kluby, bušila do mě pěstičkami a prohmatavala svaly. Po hodině co do mě třiskala tymi pěstičkami naraz sepnula ručki a odešla. Bylo hotove! Žadny ani naznak sexu, žadne pruhledne pradelko, žadne olejičky či šlapani po hřbetě! Byl sem zmordovany a zklamany. A tak sem se tam ani nenechal zlakať na kratki relax v křesle s voňavym čajičkem. Vytratil sem se na ulicu jak smrad…“

Skoňčil vtedy Lojzek svoji vypravjani. No, co ti mam, Ružo, řikať. Chlopi z teho měli Na Upadnici taku jundu, že se Erďa s tradičnim frkem malem něchytal. Ale přec enem ho dal: „Vitě co to znamena, když mluvi chlop sprostě na babu? Přeci sexualni obtěžovani! A co to znamena, když baba mluvi sprostě na chlopa? 60 korun za minutu! Fajne, ni?” Ruža se te Lojzkove zkušenosti s masažu smjala. Pak ale zmlkla a po chvli pravila: „Něviš, Ofilu, kaj se take vouchery prodavaju? Možna bys to měl tež zkusiť. Aspoň kdosik by ti namisto mě zmaloval hřbet!“ A s ešče věčim smichem zmizla v izbě.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz