Seděli zme v patek Na Upadnici, každy lemtal to svoji zrzave ščesti, když naraz Antek pravil: „Dostal sem oto od svoji rodiny kapku opožděny darek ku narozkam. Na devedečku tyn televizni film o tragedii na Dukli co ho vysilali před dvuma rokami. Přiznam se, že sem to vtedy něviděl, tuš to moja s děckami včil kajsik vyšatrali a dali mi to, až se na to kuknu. Povim vam, že to se mnu coby byvalym haviřem, kery profaral asi tři ostravske šachty, pořadně smjetlo. Kolik cypovin naraz tam ti načelnici šachty narobili, to je něuvěřitelne! A potym ti dva haviře, keři se vezli řiť ku jamě na pasach a zapomnili ich vypnuť… No zabiť take kreteny…“ nědořek, bo mu do teho skočil Lojzek, tež byvaly haviř.

Další díly Ofila naleznete ZDE.

„Ja bysem něbyl taki kriticky. V tym filmu to byli dva synci, co spichali dom, ale pry, podle odbornikuv, keři potym na Dukle tu hruzu vyšetřovali, oheň vzniknul u prvni pohonne stanice sustavy pasovych dopravniku. Ale čemu k temu došlo, to už něvyšetřili. Tak beru tych synku z filmu jako umělecku nadsazku autoruv. S tym, že to zabordelilo vedeni, včetně dispečera na povrchu, ale suhlasim.

Podle tych vyšetřovatelu totiž ani při vzniku tak velkeho požara, ani při tym tam fungujicim větrnim systemu němuselo dojit ku ztratam na životach, kdyby všeci chlopi byli z ohroženych usekuv včas odvolani. To měl zařidiť dispečer hned po prvnim zjištěňu kuřa! A navic kdyby haviře z te osudne osme sloje hned smjetali do čerstvych větruv a ni, jak bylo zištěne, robili před odchodem ve sloji pořadek a pečlivo ukladali nařadi…

Ale vitě, chlopi, že vubec nejvěči dulní katastrofa na našim uzemi se stala v květnu 1892 na Dole Maria v Příbrami? Tam při požaru vzniklym ve vtažne jamě zahynulo 310 horniku, dalši tragedyja se potym roku 1894 stala na šachtě František, dneska je to Dul Karvina, kdy při požaru a naslednym vybuchu metanu a uhelneho prachu zahynulo 235 horniku, a ešče v lednu 1934 na Dole Nelson III v Oseku u Mostu, kaj po probořeňu hraze a vybuchu uhelneho pracha zařvalo 142 horníku. No a tak bysem moch pokračovať dali,“ ohromil všeckich svoju znalosťu problemu.

„Co čumitě? Vim to temu, že sem se o to, nejdřive coby student hornicke prumky a pozdějši šajger na několika šachtach v reviře, dosť zajimal a přečital o tym kajco,“ vysvětlil ze smichem.

„No a ašče si ale zapomnil na tu tragedyju z roka 1960 na Hlubině! Na te šachtě, co je včil sučasťu oblibene Dolni oblasti Vitkovic, a

kaj včil v kupelu a lampovni hraju divadla a vystavuju obrazy a sochy. Bylo to koncem května, když ve sloji Flora buchnul metan. Baby litaly od šachty ku špitalu, lomily rukami a řvaly na cele kolo… Pry ten vybuch zavinil zkrat na odevřenym elektrickym svitidle u degazačni komory na první dělici. Vtedy to svedli na elektrikařa, který odevřel něvybušny zavěr a opravoval světlo pod napětim a navic bez kontroly obsahu metanu. Vim to tak přesně temu, bo na Hlubině faral tata mojiho pozdějšiho švagra, kery ten den po celonočnich oslavach svojich narozenin, bulnul šichtu, na kere to šastlo. Hned valil do kostela a zapalil svičku…

Ale stejnak se mezi luďami tradovalo, že se jakisik haviř, cyp jeden, zapalil v dole cigaretu… No vtedy na Hlubině zařvalo štyryapadesat horniku.

Rok nato sem stal s mamu a s tatu na nadraži v Prostředni Suche, bo tam kusek vedle Dukly bydlel muj děda a my tam vtedy byli slaviť jeho svatek Petra a Pavla, když vylez z kancla vypravči a s hruzu v očach nam oznamoval, co se na Dukli stalo?! Dovedetě se představit, jak to rušlo s tu moju pubertalni dušičku? Obě ty tragedyje? Už vitě, čemu mam celoživotni fobiju ze šachet a když sem kdykoli enem kolem Šalamuny, Hlubiny či Jindřišky šel, držel sem se zabradli, aby mě to tam něvcuclo,“ dal sem hospodě všanc svoji niterni pocity.

Ani sem se nědivil, že chlapi řvali smichem při představě, jak oblukem obchazam šachetni brany - a že jich vtedy v Ostravě bylo! – a držim se rukami nohami kandelabra? „To bys, Ofilku, ani něbyl ty, kdybys z važnych a tragickych věci nězrobil jundu. A ja tě v tym ešče podpořim. Učitelka v Praze se pta, kemu žaci fanďa ve fotbale. Všecky děcka řekly, že Spartě ,Vždyť jsme Pražáci!’ Jen maly Pepíček řek, že fandi Baníku. ,Proč Baníku, když jsi z Prahy?’ ,Moje máma je z Ostravy, otec se jí přizpůsobil a já se přizpůsobil rodičům. Všichni fandíme Baníku.’ ,Proč se opakuješ po rodičích? Kdyby byla tvoje máma šlapka a otec dement, co bys dělal?’ ,Tak to bych fandil Spartě!’ Fajne, ni?!“ Přidal se ku mně s tradičnim frkem Erďa. No, doma sem Ruži zas povykladal, co se Na Upadnici robilo. Aji ona se mi vysmjala, že se tu svoju fobiju furt japu a všade ju vysvětluju, ale libil se ji Erďuv frk, takže nam nalela po slivovičce a šli zme do izby…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz