To, jak je zakazane chodiť do hospody a tež zbytečně aji ven, travime vice času s Ružu doma spolu. Fakt je, že aji po štyryceti rokach společneho sužiťa se ešče občas mame co řecť. Neni teho moc, ale stači to, aji když občas se ta ponorkova němoc zjevi zčista jasna a potym spolu paru hodin nepromluvime ani slovo. Ale potym se zase najdě společne tema či problem a dišput se zdarně rozvině. A bo mame na stejne věci rozličny nazor, zase skoro pokažde skoňčime ve při…

Všechny díly seriálu najdete zde

Ale na začatku včil koňčiciho tydňa zme byli vzacně jednotni: to když tři dny po sobě v době inverze zme z okna čučeli do něproniknutelne mlhy, zatymco v televizi ukazovali obrazki z Lyse Hory, kaj se ludě v prudkim sluničku malem opalovali. „Tak zme v tym hnusu zas! To neni enem mlha! Divej na tyn kuř z kominuv chemički a elektrarny, ale hlavně na tyn z aut co litaju sem tam po Marianskohorske. Mikroprach z tych kuřuv se s tu mlhu spoji a mame to zas smog jak vyšity,“ pravila skoro vědecki Ruža. Musel sem suhlasně kivnuť. Dali zme se kafe a sušenki Club a ja ji povykladal o tym, jak zme raz Na Upadnici tyn smog při pivičku řešili.

„To loni na podzim prolomil ticho v šenku, kaj zme se v take podobne dušičkove naladě tlačili kolem krba, Poldek: ,Pisal mi bratranek z Prahy, že pry jak tu možeme na tym zaprděnym Ostravsku žiť. Když pry nam tu misto vzduchu koluje enem smrad a prach?’ ,A co ty na to?’ ptal se Lojzek. ,Volal sem mu a poslal ho do řiti! Řek sem mu, až se, esli to umi, podiva na internet. Na jedne zahranični strance tam už paru rokuv ukazuju video a pohled na Ostravu. Je to pod anglickim heslem Ostrava in motion, co, ty gnype, počeski znamena Ostrava v pohybu. Na to se podivej, jak vychvaluju zelenu Ostravu, překrasne Beskydy a hlavně Dolni oblast Vitkovice! Vpalil sem mu, ale mam pocit, že s internetem něumi a něvi ani, co je to gnyp,’ vysvětlil mu Poldek. ,Ja se myslim, že to vi. Dyť je přeci tu od nas,ni?!’ namitnul sem na to logicki ja.

,No ja, ale on v te Praze žije už skoro štyrycet rokuv. A viš, že se pravi, že nejpražštějši Pražaci su ti z Moravy a ze Slezska,’ pravil mi na to Poldek. ,Ja se ale stejnak myslim, že to video o Ostravě, kere sem tež viděl, dosť ciganilo, bo něvim esli už aji není stažene. Myslim se, že tu zas neni vzduch jak ve Vysokich Tatrach ani čisťučko jak na lazeňske kolonadě. Autoři to tak trochu přibasnili a zrobili Ostravsku imič, jaki ešče zdaleka něma,’ pravil na to Lojzek. ,Něbuď pesimista. Pravda, jak u mořa to tu neni, ale dobře viš, že každa reklama musi trochu přehaňať. Zeber se enem ty knedličkove polivki. V televizi maju v taliřu knedle tak velke, že by se do teho sačka vešel maximalně tak jeden. No a v pytliku najděš enem jatrovu ryžu! A posereš se z teho?’ znovu sem se vrypmul do dišputa ja. No a potym se mlha rozplynula a šlo se dom,“ zakoňčil sem to naše uterni domaci mudrovani nad smogem. Vratili zme se ku němu zase v patek.

„Kukni, Ofilu, jak slunko konečně vylezlo z mlhy a jak je krasně,“ pravila od okna ta moja. „To je fajn, ale zase sem se nasral.Co řikaš na to rozhodnuti suda, že vlada němože nařidiť aby se povinně nosily rušky aji venku. Pry to spravně neoduvodnila! Tak bysem te pečlive osobě v talaru co to tak rozhodla, přal onemocnět covidem, aby se poučila, jak je spravne nosiť rušku všudě, dokuď se situace nězměni ku lepšimu,“ reagoval sem. „No ale včil v televizi řikali, že minister s pravnikami už vypracovali novy přikaz, kery už budě nězpochybnitelny a tak se budeme dal chraniť aji na cestě do a z obchoda,“ pravila mi na to Ruža.

„No aspoň, že tak. Ale už zase začinaju vystrkovať ružki poslanci z TOPky a ODS. Že pry až už se odevřu školy, obchody a pomalu aji hospody! Až hlavně skoňči zakaz nočniho vychazaňa. Už Pekarova a tyn opavski politicki genius Stanjura asi zapomněli, jak radili vladě v letě až všecko rozvolni a nětrapi lidi. A před tydněm chtěli Babiša malem něchal zavřiť, že ich poslechnul! Ja se z nich fakt raz poseru. Enem až ich novy minister zdravotnictva něposlechně, až se diky tym sučasnym přikazam situaca zlepši a budeme měť aspoň tradični klidne Vanoce bez strachu. V to dufam!“ pravil sem.

„Ty, Ofilu, tyn znaš, jak stoja u jedneho vyklada v Praze dva kamoši z Karvine. ,Divej, kurňa, jak je tu všecko levne! Košula za osumdesat, galaty za stovku…’ ,To ale neni obchod ale čistirňa, vole!’ Fajne, ni?!“ řekla mi ze smichem Ruža a zmizla v izbě. Polknul sem na uklidněni štamrličku slivovice a tym sem se připomnil, že v ponděli jedu za Cyrilem na Valachy, bo se budě paliť nova.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz