Projekt kostela vypracoval roku 1902 Bohumil Židlický. Byla uspořádána sbírka a obec si zbytek peněz zapůjčila. Architekt Felix Neumann z Moravské Ostravy byl pověřen dozorem nad stavbou kostela. Jeho vysvěcení se uskutečnilo dne 14. června 1907. Vratislavský biskup a kardinál Georg von Kopp stanovili slavení posvěcení chrámu na první neděli po 15. říjnu.

Chrámu je zbudován v eklektickém stylu s motivy české neorenesance. Byl postaven z betonu obloženého pálenými cihlami s cementovou omítkou. Tento trojlodní pojme až 1 500 lidí.

Dne 14. března 1908 byli představeni tří kandidáti na místo faráře před obecním zastupitelstvem vedeným starostou Golatem. Dne 25. března 1908 byl zvolen prvním radvanickým farářem Ferdinand Stibor pocházející z Řepišť u Frýdku.

Spiritismus

V roce 1911 vzniká organizace Bratrské sdružení českoslovanských spiritistů. V roce 1914 byl v Radvanicích založen spolek Bratrství, jehož členy byli slezští spiritisté. Spolek vydával od roku 1920 měsíčník Spiritistická revue a od roku 1938 Československou revui psychickou. Spiritisté vlastnili také moderní společenský dům s největším sálem v obci.

Prvními zemskými důvěrníky sdružení byli zvoleni jeho hlavní představitelé a organizátoři Jan Kuchař a Jan Rösner. V roce 1914 zakládají Stavební spolek Bratrství pro výstavbu spiritistického domu v Radvanicích. V roce 1920 splývají sdružení i stavební spolek ve Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích, centra spiritistického hnutí pro celé Slezsko a severovýchodní Moravu.

Spiritisté zastávali názor, že lidská duše přežívá život hmotný a s dušemi v podobě duchů lze při seanci komunikovat skrze k tomu nadané osoby - média. Spiritismus byl v jejich pojetí spojením náboženství a vědy, vycházeli z tradic křesťanství a zaměřovali se i na chápání posmrtného života v jiných náboženstvích a kulturách (např. Egypt, Indie, Tibet aj.).

Spiritisté byli odsuzování nejen katolickou církví, ale i ateisty. Spiritisté prosazovali i jiný životní styl oproti většinové společnosti, hlásali: „Žijte novým životem, životem lepším starého, čistým, mravním, chovejte čisté myšlenky, neboť zlé a špatné myšlenky otravují duši i tělo. Požívejte čistou stravu přírodní, na níž nelpí vražda a nižší fluidum zvířecí, které znečišťuje a hrubší činí vaši vnitřní podstatu, která pak vyvolává ve vás různé boje a ovládá ducha; neotravujte své tělo alkoholem, neotravujte ho nikotinem…..Važte a šetřte si svého zdraví, neboť ono jest pokladem v životě a nezbytným k pokroku ducha".

V roce 1920 bylo ve spolku 98 % úplných abstinentů, 100 % nekuřáků, 60% vegetariánů a 97% bezkonfesních. V roce 1914 spolek postavil vlastní spolkový dům. Uspořádali sbírku a stavěli svépomocí. Jednalo se o první spiritistický dům v českých zemích. Ve stanovách

se lze dočíst, že zde „… nesmí býti dovoleno čepovati ani píti alkoholických nápojů, kouření, nemravné hry, karban a chov i zabíjení zvířectva a pojídání masa".

Ve spolkovém domě se konaly schůze, seance, volné rozhovory, členské i veřejné přednášky, organizovali pěvecké sbory, pořádali divadelní představení a také kurzy esperanta. První slezské sdružení esperantistů bylo v Radvanicích založeno v roce 1910, ve 30. letech 20. století vydávalo vlastní časopis.

Velký ohlas u veřejnosti vzbuzovaly časté výstavy kreseb vytvořených médii. Dnes jsou tyto kresby oceňovány jako velmi osobitý typ výtvarného projevu. Okolo roku 1927 měl spolek asi 400 aktivních členů, příznivců a přátel. Další tisíce toto hnutí podporovaly a hlásily se ke spiritismu.

Od roku 1920 zde vycházela Spiritistická revue, časem. Publikovali také sbírky předpovědí na následující rok Pohledy do budoucna vypracovaných na základě vědecké astrologie a jasnovidnosti. Spolek měl četné kontakty se zahraničními spiritistickými organizacemi.

V roce 1930 byl přistavěn větší sál slavnostně otevřený u příležitosti pořádání sjezdu spiritistů v Československu 5. a 6. července 1931. Na výstavbu nové budovy přicházely i dary ze zahraničí. Přispěla i vdova po spisovateli Siru Athuru Conanu Doylovi, aktivním šiřiteli spiritismu. Sám prezident T. G. Masaryk zabývající se v mládí spiritismem přispěl částkou 2000 korun . Sjezdu se zúčastnilo asi 3000 osob i ze zahraničí s mnoha doprovodnými akcemi. Událost zaznamenal také místní tisk.

Nově postavený sál byl zařízen jako divadlo s jevištěm a hledištěm a pořádaly se v něm ve třicátých letech minulého století kromě inscenací spiritistických her a koncertů i mnohé další kulturní a spolkové akce včetně přednášek pro veřejnost s promítáním. Kapacita nového sálu byla 500 sedadel. Kromě toho byl stále v provozu i původní sál.

Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích postavil v roce 1921, rok po založení měsíčníku Spiritistická revue, i vlastní redakční budovu, v níž byly kromě redakce a administrace časopisu vybudovány i malé byty pro redaktora a předsedu spolku. Spolkový dům i redakční budova dodnes stojí oblíž bývalého spolkového domu. Minulost spiritistického spolku připomíná jen původní motto na fasádě rodinného domku, který jeho současní majitelé udržují s vědomím tohoto odkazu.

Činnost spolku přerušila 2. světová válka. Redaktoři byli zatčeni a majetek spolku byl zabaven. Ve spolkovém domě bylo zřízeno skladiště mouky a koncem února 1945 byla budova značně poškozena bombardováním Po osvobození obnovil spolek činnost, opět vycházela Psychická revue až do roku 1949, poté došlo k úřednímu zastavení spolku.

Spiritistický spolek Bratrství byl nejlépe organizovaný spiritistický spolek v první republice a významně se podílel na vývoji soudobého spiritistického hnutí. Svou činností proslavil jméno slezských Radvanic i daleko za hranicemi.

Členství ve spolku bylo odstupňované. „Členem spolku může státi se jen taková osoba, která mravní život vede, žádného činu nečestného se nedopouští, zajímá se o studium spiritismu, zájmy spolku podporovati chce a život svůj dle nového poznání a přesvědčení opravovati, zdokonalovati, jak mravně, duševně, tak i vědecky se snaží.“

Přispívajícím členem se mohl stát ten, kdo žil mravně, zajímal se o studium spiritismu, podporoval zájmy spolku. Musel se však zavázat k tomu, že se do jednoho roku od svého vstupu stane „abstinentem pití i kouření a bezkonfesním“. Pokud se tak nestalo, mohl být dál jen tzv. přítelem spiritismu, kterým se ukládalo jako povinnost pouze vést mravný život.

„Řádným členem spolku může býti bez rozdílu pohlaví ten, kdo nejméně byl jeden rok členem přispívajícím a stal se úplně abstinentem – nekuřákem – vegetařem – bezkonfesním. Dále musí být mravně vyspělým, poctivým a theoreticky a prakticky vzdělaným spiritistou.“

Pouze řádní členové měli nárok nosit spolkový odznak ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku s hrotem vzhůru, na jeho tmavém podkladu byl vyobrazen lotosový květ.

V roce 1927 měl Spiritistický spolek Bratrství asi 400 členů a „kromě nich řídí se danými pokyny celé tisíce.“ V červnu 1951 byla činnost spolku úředně zastavena a byla nařízena jeho likvidace.

Od 60. let 20. století sloužila větší budova jako kino Odboj (předtím v nedaleké hospodě U Břenků) a v menší budově pak byla umístěna knihovna, obojí fungovalo až do počátku 90. let.

Založení Československé církve

Radvanice jsou unikátní tím, že zde byla již 15. ledna 1920 ustanovena úplně první náboženská obec Církve československé, od 70. let 20. století Církev československá husitská po vzniku Československa. Nová církev měla silnou podporu především mezi dělníky, horníky a příslušníky středních vrstev. Místní obyvatelstvo silně ovlivnil původně katolický farář Ferdinand Stibor. Tehdy došlo k masívnímu odlivu katolických věřících k nové církvi. V roce 1921 se k Československé církvi hlásilo v obci 4516 členů, zatímco k římskokatolické pouze 1455 členů.

Od 8. listopadu 1922 se Radvanice staly sídlem ostravské diecéze pod vedením již biskupa Ferdinanda Stibora, zdejšího duchovního správce. Jako první v Československu v roce 1925 zde byl vybudován Husův sbor v Československu. Do té doby používala Československá církev spolu s katolíky místní římskokatolický kostel.

Radvanice byly připojeny k Moravské Ostravě dne 1. července 1941.

Lenka Hoffmannová