Výlet trajektem na ostrov Kalsoy se vyvíjel dobře do té chvíle, než jsem po prvním sklouznutí na prudké stráni zjistila, že jsem se zapomněla po snídani přezout do trekingových bot a mám na nohou v podstatě sálovou obuv.
Boty byly durch za pět minut, začínalo pršet a přede mnou kopec, kde si denně lámou nohy větší kabrňáci, než jsem já. Tak jsem si natáhla ponožkoboty skinnersky, které mám vždy s sebou.
A ono to docela šlo. Rozhodně to méně klouzalo a byly mokré až asi po dvou hodinách vytrvalého deště. Fotili si mě "tajně" Holanďané. Asi, že jsem byla první, kdo nad útesy vylezl ve fuseklích.
A pak jsem vytáhla svůj majstrštyk. Oblékla jsem si suché fusekle, na ně natáhla igelitové pytlíky, přes ně ty mokré tenisky a šlo se na tulení ženu a na fish and chips do Klaksvíku.
Ale zpátky k túře. Bylo to překrásné, jen bych řekla malinko nebezpečné. Útesy na obě strany a pěšinka na dvě dlaně k vyhlídce nad mořem, maják jak pro trpaslíčka.
A pak samozřejmě nával u pomníku Jamese Bonda, který zde prý v poslední bondovce umřel. Film jsem neviděla a ani neuvidím, protože Bond je nesmrtelný!
Pokud by vás zajímaly další postřehy nejen z Faerských ostrovů, ale třeba i z nedávné návštěvy Toskánska, najdete je na Deník fejsbukové matky.
