Nová výstava v Galerii Dukla obsahuje prvky, které jsou blízké všem. Snad většina z nich si ze svých cest, dovolených a výletů přinese suvenýry, fotky, vzpomínky a pocity. Výstava pojmenovaná Grande Misericordia bude k vidění od 30. dubna do 14. června 2020. Slavnostní zahájení se s ohledem na opatření proti šíření koronaviru nekoná.

Pro citlivou Lucii Králíkovou jsou výpravy do přírody – stejně jako do vlastního nitra – nedílnou součástí práce. Výstava v Dukle reflektuje pěší pouť z Brna do Ostravy, kterou podnikla v období od 4. do 11. března 2020. Putovala liduprázdnou předjarní barokní krajinou protkanou drobnými kapličkami a studánkami symbolicky v postní době, kdy jí cestu kromě subtilních kostřiček loňských travin a zimních a předjarních květin dláždily hlavně „obětiny“ v podobě prázdných vybělených šnečích ulit, které ještě nestihly zarůst čerstvou travou.

Lucie Králíková
Absolventka oboru Zahradní a krajinářská architektury Mendelovy univerzity v Brně (2000–2006). Během studia pobývala na stáži na Institute d´horticulture ve francouzském Angers (2004). Je zakládající členkou skupiny hledaček lokálních specifik a tvůrkyň „nového folklóru" Czechia (spolu s Kateřinou Plamitzerovou a Michaelou Karáskovou), se kterou vystavovala v GASK v Kutné Hoře, v DEPO v Plzni, na Festivalu Křehký v Mikulově, pražském Designbloku či v Českém centru v Londýně.Více na www.efemer.cz

Introspekci do křehké autorčiny duše spolu s odkazy na nečekaná setkání z cesty v instalaci představuje soubor čtrnácti krátkých textů, cestovních básní volně inspirovaných japonskými haiku. Není snad výstižnější způsob zachycení „efemérů“ – prchavých dojmů, zážitků, postřehů z pouti – než právě minimalizovaná forma tohoto japonského poetického žánru. Její texty inspirované cestou, podobně jako čtrnáct zastavení křížové cesty před poutním místem, návštěvníka přivedou k „poutnické kapli“. Pomyslné centrum instalace tvoří bílá tabule, oltářní menza s mnoha číšemi s vodou načerpanou z pozapomenutých mariánských studánek, které Králíková potkala, doplněná baldachýnem z mušlí polních cest a rumišť: vybělených šnečích ulit. Nechybí ani improvizovaná ubytovna pro poutníky i s autorčinými cestovními botami a poutnickým pláštěm.

Zdá se být více než symbolické, že výstava o pouti nabádající k introspekci, o cestě k sobě samému, byla naplánována na zvláštní dobu koronavirové pandemie, kdy jsme se díky státem nařízenému zákazu sociálních kontaktů všichni ocitli ve výjimečné situaci. Taková vystoupení z každodennosti jsou příležitostí k zastavení a k zamyšlení, obrácení se do svého nitra. Mohou nám pomoci zaměřit se na podstatné věci a vypustit podružnosti.

Za možnost uskutečnit výstavu děkujeme statutárnímu městu Ostrava a Ministerstvu kultury ČR.

Martin Otipka