Kliknutím zvětšíteMožností kratších i delších výletů je v okolí více, my se dnes vydáme nejprve do Svatoňovic a na Holý vrch. Z Halaškova náměstí v Budišově vyrazíme provázeni červenou turistickou značkou po staré Svatojakubské cestě směrem do Svatoňovic.
Kolem Svatoňovického kopce dojdeme brzy na návrší zvané Pod haldama. Ač nevelké svou nadmořskou výškou 565 m. n. m. nabízí krásné pohledy především na panorama Jeseníků a jeho nejvyšší vrchol Praděd.
Hezky vidět je také rozhledna Halaška, kterou jsme navštívili v našem minulém putování. Odtud do Svatoňovic, kam máme namířeno, nám zbývají přibližně tři kilometry.
Pokud bychom trasu natáhli, po šesti kilometrech dorazíme až na Kružberk, po jedenácti pak do Jánských koupelí. Tato dvě velmi zajímavá místa si ale necháme na některou z dalších společných toulek.
Svatoňovice jsou nevelká ves s přibližně dvěma sty obyvatel. Dominantou obce je bezesporu kostel Nejsvětější Trojice obehnaný kamennou zídkou střežící klid duší odpočívajících na místním starém hřbitově. Pomníky původních německých obyvatel najdeme především podél hřbitovní zdi.
Svatoňovicemi také prochází naučná břidlicová stezka, kterou bychom se dostali po zelené turistické značce až do údolí říčky Budišovky.
V případě, že bychom pokračovali dále proti jejímu proudu, tentokrát již po modré, určitě bychom neminuli známý břidlicový důl Piemont a celou řadu dalších menších lomů, kde se břidlice povrchově i hlubinným způsobem těžila ještě v první polovině 20. století.
My se však tentokrát nenecháme zlákat a ze Svatoňovic se po překonání trati vydáme již mimo značenou cestu zpět do Budišova.
Pokud do něj míříte silnicí od Vítkova, jistě vás zaujme holý kopec s osamělým stromem na jeho vrcholu. To, že je holý se promítá i do jeho názvu.
Silueta Holého kopce je dobře známa a stín stromu a lavička na jeho vrcholu láká k výstupu. Výhledy do okolní krajiny a na samotný Budišov jsou však příjemnou odměnou za námahu. Odtud je už do samotného městečka přes louky jen zhruba kilometr a uličkami se brzy dostaneme zpět až do centra.
Druhý z výletů je o něco delší a začneme jej v místní části Budišova, v Guntramovicích. Historickou zajímavostí je bitva, v níž se zde v roce 1758 střetla pruská armáda s tou rakouskou, vedenou dobře známým generálem Laudonem.
Pro rakouskou stranu vítězná událost je podrobně popsána u vstupní brány hřbitova u kostela sv. Jakuba Většího. Od něj a bývalé fary se nejprve podíváme ke dvěma památným dubům, dnes díky své výjimečnosti chráněným zákony. Tyto dva impozantní stromy najdeme jen kousek nad obcí a dovede nás k nim modrá turistická trasa.
Naším cílem však bude především nejvyšší vrchol celé oblasti, Červená hora. Tu zná většina z nás pouze z meteorologických předpovědí.
Stanice Českého hydrometeorologického ústavu na jejím vrcholu poskytuje již po desítky let cenné informace o průběhu a předpokládaném vývoji počasí.
Dominantou je tady vysoká červenobílá věž vysílače postavená jen kousek od bývalé radarové navigační věže sloužící v době druhé světové války potřebám Luftwafe. Ruiny jejich základů jsou dodnes dobře patrné.
Červená hora se svou nadmořskou výškou 748 m. n. m. nám poskytne skutečně panoramatický pohled na krajinu Nízkého i Hrubého Jeseníku a také do „nekonečných“ a tajemných hlubin zapovězeného území Vojenského újezdu Libavá.
Byla by škoda, zvláště za krásného slunečného počasí, vracet se zpět stejnou trasou. Sedm stožárů větrného parku Červený kopec, které jsou dobře viditelné z širokého okolí, nás dobře navedou směrem ke Zlaté lípě, dalšímu památnému a pověstmi opředenému stromu v oblasti.
Zatímco duby jsou spojovány především s německým, germánským živlem, lípa je stromem ryze slovanským. A tady na nevysokém nenápadném kopci odolává extrémním větrným podmínkám jedinec lípy velkolisté již stovky let.
Zajímavé místo. Jen nadohled odtud je další cíl této toulky, polní kaple zasvěcená opět Janu Nepomuckému a především ojedinělá Cesta česko – německého porozumění.
Ta má podobu chodníku tvořeného žulovými plotnami se jmény obcí, organizací i soukromých osob, všech těch, kteří podpořili myšlenku česko-německého porozumění.
Jde o symbolický, přesto však významný počin a v této krajině, jejíž podobu vytvářeli celé generace původních německých obyvatel, o to významnější.
Cestou zpět do Guntramovic si můžeme v myšlenkách přehrávat ty daleké pohledy z Červené hory, ty nádherné obrazy travnatých kopců, hlubokých lesů a širokých náhorních rovin, ty poutavé příběhy života lidí, jimž krajina břidlice byla a je domovem.
Karel Machyl
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
