Stoupáme k místu, kde ve svahu stojí Boží muka. Nad nimi stával kostel sv. Jiří zbořený v roce 1913. Předtím v něm byla škola.

Dále přes Těšínskou ulici přicházíme ke kostelu sv. Josefa na Slezské Ostravě, naproti bývala fara z roku 1780, dnes opravená na sídlo několika firem. Vedle stojí žlutá budova Speciální školy, dříve nemocnice Ostravského těžířstva na Polské Ostravě.

Pozdně barokní stavba kostela byla ovlivněna klasicismem. Na hlavním oltáři je umístěn dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem přenesený zde ze zbořeného kostela sv. Jiří. V roce 1913 musel být kostel sv. Josefa v důsledku poddolování uzavřen, kdy klesl o 8 metrů. V letech 1913–1928 probíhalo jeho zpevňování. Byly použity: železobetonový věnec, lana a železná kostra. Nově postavená věž (v roce 1845 poničená bleskem) byla rovněž ze železa, avšak kvůli vzhledu obezděna dutými cihlami. Věřícím byl kostel vrácen k užívání v roce 1929. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost.

Na sloupech u hřbitova (zal. 1820) vedle kostela sv. Josefa pískovcově sochy přenesené zde po zrušení hřbitova v centru Ostravy, dnes Sady Milady Horákové. Jsou dílem významného ostravského sochaře Augustina Handzla, vynikajícího sochaře tvořícího v období mezi dvěma válkami. Postupně prováděl drobné štukatérské práce až po vynikající sochařská díla zdobící ostravskou architekturu. Např. výzdoba bočního průčelí bývalého Hornického domu (dnešní Palác Elektra) z roku 1926 s postavami horníků a hutníků v nadživotní velikost.

Vlevo, naproti bývalému Dolu svaté Trojice, který byl v provozu až do 60. let 20. století, (dolů směrem k centru Ostravy) pamětní deska se jmény 12 obětí střelby během hornické stávky u Dolu svaté Trojice v květnu 1894. Stejně jako Ostravský hrad patřil důl hraběti Wilczkovi. Celkem bylo střelbou zraněné 35 osob, zranění měli štěstí kvůli blízké nemocnici.

Důl svatá Trojice byl založen Stanislavem hrabětem Wilczkem 16. 6. 1844 na den Svaté Trojice. V ulici Na Baranovci vila ředitele Wilczkových šachet Václava Stiebera, zároveň starosty Polské Ostravy. Zahrada svého času byla ozdobou místa. Vila má světle modro-zelenou měděnou střechu.

Po prohlídce přes Most Miloše Sýkory do centra v Moravské Ostravě. Miloš Sýkora na konci války zahynul při záchraně mostu, který měl být před příchodem Rudé Armády vyhozen do povětří

Vedle původně Jubilejní most přes řeku Ostravici postavený Vítkovickými železárnami, měl být slavnostně otevřen 28. října 1938 k výročí republiky. 30. dubna 1945 v den osvobození Ostravy byl zničen. Poté postaven nový most nazvaný most Pionýrů. Otevřen byl 30. dubna 1959 na výročí osvobození Ostravy, sloužil 17 let.

Měl též neblahý osud. Událost se stala 25. listopadu 1976 v 5:15 hodin, kdy na mostě vybuchl plyn. Koksárenský plyn z Koksoven Karolina vedl potrubím pod mostem Pionýrů do Koksoven Vítězný únor. Z potrubí unikal plyn, který zapálila jiskra z projíždějícího trolejbusu či veřejného osvětlení. Mostní konstrukce se prohnula a téměř se zřítila do řeky Ostravice. Následkem tlakové vlny se rozbila všechna okna ostravské Nové radnice směřující na nábřeží. Naštěstí nebyly oběti na životech. Kvůli provizornímu trolejbusovému spojení byly postaveny dva vojenské mosty přes řeku Ostravici, které sloužily do roku 1986. Stávající most Pionýrů byl otevřen 30. června 1986. Za ním vyčnívá věž Nové radnice, která byla otevřena 8. října 1930.

Na Masarykově náměstí se starou radnicí se i letos konají vánoční trhy s atrakcemi, z nichž největší je Ruské kolo. Kolem Katedrály Božského Spasitele, která je kostelem ostravsko-opavské diecéze směrem na nádraží a domů. Katedrála se v Moravské Ostravě uprostřed náměstí Msgre. Šrámka a jde o druhý největší kostel na Moravě, hned po velehradské bazilice. Katedrála byla vybudována v letech 1883–1889 v novorenesančním slohu podle plánů Gustava Meretty, stavbu řídil ostravský architekt Clemens Hladisch (Klement Hladiš) a vnitřní výzdobu navrhl Max von Ferstel. Slavnostní vysvěcení provedl olomoucký arcibiskup Theodor Kohn 16. července 1889. Katedrálním kostelem je od zřízení ostravsko-opavské diecéze, ke kterému došlo 30. května 1996.

Lenka Hoffmannová