Skutečně to může připomínat sen. Vznášíte se v koši balonu vysoko nad Pálavou, plujete oblohou beze spěchu a tiše, jen občas zahučí hořáky.
Dívate se na důvěrně známá a milovaná místa z nezvyklých úhlů a dychtivě vnímáte celou šíři a délku rozhledu, který ani z pálavských vršků neobsáhnete.

Slunko se pomalu sklání k obzoru, kraj zlátne a světlé mikulovské fasády odráží poslední rudnoucí paprsky.
Potom bezpečně přistane v poli a jste si skoro jistí, o čem se vám dneska bude zdát.

