"Dobrý den, občanský průkaz…" Na nádraží v jednom menším moravském městě postává pár podezřelých živlů, přesto strážníci zamíří ke mně, která vypadám asi nejslušněji. Byli totiž požádáni, aby mi předali pejska, a potřebují moje údaje, aby bylo zaznamenáno, komu ho svěřili. V lepších časech bez korony jezdím pravidelně o víkendech po republice jako reportérka na kulturních akcích, a tak jsem se i oné lednové soboty roku 2020 vydala do Prahy. A protože mé cesty většinou vedou přes Hulín a Olomouc, předem jsem se ptala okolních spřátelených psích organizací, zda se někdo malý chlupatý nerozhodl přestat býti Hanákem a státi se Pražákem.

Dnes se mnou tedy bude cestovat Ben. Drobný, zrzavohnědý, maximálně roztomilý…až najednou ucítím podezřelou vůni vycházející z přepravky… "Pánové, a nemá tam bobek?" Snad ne, byl vyvenčen před chvílí… Naprosto věřím, že strážníci psíka na cestu do Prahy náležitě připravili, přesto se Benovi mohlo něco "povést" ještě i cestou na nádraží. "Tak vám ještě jednou moc děkuju a my pojedeme, na shledanou…"

Na procházce.
Psí osudy: Seznamte se s Ronem, podezíraným zabijákem, který jen potřeboval klid

V regionálním vláčku do Hulína se mi nezdá nic podezřelé. Při přestupu do rychlíku na Prahu mi s přepravkou pomáhá mladík asi šestnáctiletý, jestli něco cítil, tak se propadnu… V rychlíku jedeme pro jistotu na plošině pro kola, v lednu je naštěstí prázdná. Nenápadně se podívám do přepravky. Přes psa nedohlédnu na onen předmět doličný, který zatím není vidět, jen cítit… Ben naštěstí v přepravce změnil polohu, vidím dovnitř lépe, a tak mohu po chvíli konstatovat podobně jako Helena Růžičková alias Škopková ve Slunce, seno… "Má ho tam!"

Mladá průvodčí se na mě usmívá: "Pojďte se posadit, vzadu je vagón skoro prázdný." Usměju se také, ale o poznání nervózněji: "Děkuju, to je dobrý, já tady mám pejska a…" "To nevadí…opravdu se nechcete posadit?" Musím s pravdou ven. "Já tady mám pejska a on má asi v přepravce bobek a nerada bych někoho ze spolucestujících obtěžovala…" Průvodčí nad tím mávne rukou a rozpovídá se o tom, jak její kolegyně zachránila jezevčíka, kterého nějaký opravdu vypečený páníček opustil tak, že ho zavřel na vlakovém WC. Hrůza. Ale padly jsme si do noty.

Osud Connora byl dlouho neveselý.
Psí osudy: Seznamte se s Connorem, jemuž se vyplatilo počkat si na své štěstí

Po chvíli si jde zase po svém, zůstáváme s Benem sami. Vyklízet přepravku ve vlaku si opravdu netroufnu, s pejskem na sebe nejsme zvyklí a kdoví, co by podnikal, kdybych otevřela dvířka - už jsem vezla jednoho takového, který se po mém pootevření přepravky vysoukal malým otvorem ven, skoro jako David Copperfield procházející mřížemi v Alcatrazu, a byl ochoten dojet do cíle už jedině v mé náruči.

Na Hlavním nádraží nemáme ani já, ani kolegyně mnoho času, stačíme si psa i s přepravkou skutečně jen předat do auta. A tak bývalý Moravák dorazil až do cíle do Staré Huti u Dobříše do organizace Srdeční záležitosti, z. s. k dočasné "mámě" Janě Kuznikové i s exkrementem. Tímto jí děkuji a omlouvám se, že jsem jí připravila takové nadělení, a Benovi přeju už jen hodně lásky v novém domově, který do měsíce našel. Za spolupráci na celé této převozní akci děkuji také Daniele Radimské, Stanislavě Strohschneiderové, Petře Koňárkové a strážníkům Městské policie.

Sylva Kaplanová

Pejsek již získal sebevědomí.
Psí osudy: Seznamte se s Codym, malým skákavým psíkem, který nebyl vždy šťastný