Ve sběrném dvoře v jedné moravské obci byl před dvěma lety nalezen pes. Na pohled starší, ustrašený. Druhý pohled toho prozradil víc, a vůbec ne pěkného. Zadredovaný, zuby v zanedbaném stavu, nejspíš zánět v uších i v očích.
To si někdo dělá srandu?
Plemeno kavalír King Charles španěl působí už podle názvu vznešeně. Tím spíše zní děsivě, že by někdo vyhodil psa v podstatě na smetiště. Dotoulal se tam, nebo se ho právě tam někdo zbavil?
Druhý šok nás čekal po příchodu domů. Charlie, jak byl kavalírek mezitím pojmenován, byl nejspíš pes z klecového chovu. Tedy z množírny. Tři dny chodil dokolečka, jako by stále byl v neviditelné kleci, než si zvykl na běžný provoz domácnosti a na to, že může v bytě celkem kamkoli. Byl tedy jeho osud takový, že když už nebyl v množírně k potřebě, vyhodili ho jako porouchanou věc?
Akutně bylo ale potřeba dát Charlieho dohromady zdravotně, a i vzhledově mu navrátit pomyslný královský lesk. Charlie měl na veterině potvrzený zánět v očích a ušní svrab, dostal potřebné medikamenty a pilně se uzdravoval, aby mohl nastoupit na operaci zubů. Odstranění těch zkažených, vyčištění těch, které bylo možno zachovat, kromě toho také kastrace a úprava srsti…a z Charlieho byl švihák lázeňský.
Ještě před ním ale bylo hodně práce. Z bývalého "domova" neměl sebemenší hygienické návyky, nejspíš nikdy neviděl vodítko. Ale i to všechno brzy zvládl, a mohli jsme přikročit k pečlivému hledání nového domova. A Charlie opravdu našel ten nejlepší. Chodí si jako pán, spinká v posteli. Jeho nová panička má navíc práci, kam si ho může brát - provádí masáže. Charlie chodí s ní a pozoruje na nějakou chvíli svět zpod masérského stolu. Netřeba dodávat, že je nesmírně spokojený.
Sylva Kaplanová & Inka Lihocká Nadymáčková