Někdy v polovině ledna zazvonil v organizaci Jménem psa, z. s. telefon. Volala paní, která našla psa - malého, zanedbaného. Zřejmě neměl kam jít, tak si na několik dní ustlal na chodníku - v lednových mrazech! Snažila se mu dát aspoň krmení - a nyní volá, zda by bylo možné, aby za ním vyjel někdo na odchyt…

Nahlašovatelka popsala, kde se pes nachází. Znám tu vesnici. Je to prakticky už konec okresu, konec světa, za ní už není nic, jen lesy, lesy… Na konci obce je autobusová točna. Maila tedy na ní určitě někdo vyhodil.

close Mailo po příjmu. info Zdroj: Jménem psa, z.s. zoom_in Mailo po příjmu.

Bylo už pozdě večer a odchyt se uskutečnil za tmy, výsledkem si nemohl být nikdo jistý. Nakonec se ale přece jen podařilo.

Mailo měl při příjmu dredy ze slepené, zplstěné srsti, v tlamě kamenolom, jak záchranáři říkají katastrofálnímu stavu zubů. Mailo měl na sobě milión blech, a tak si neustále kousal záda a stehna. Z vykousaných chlupů, které se dostaly mezi zoubky, se mu vytvořila obrovská masa zarůstající do dásní a v tlamě se rozjel zánět. To mu ovšem nebránilo kousat - Mailo byl nepříjemný, strachová agrese se projevila naplno vůči psům i lidem. Aby mohl být akutně ošetřen, drželi ho tři lidi a veterinář dělal, co mohl, aby mu z tlamy vystříhal masu z chlupů. Nebylo ale divu - Mailo zřejmě zažil tolik zlého, že už nevěřil nikomu a strašně se bál.

Další zdravotní problémy diktoval veterinář jeden za druhým, až člověka z jejich počtu jímala hrůza. Perineální kýla v oblasti u konečníku, drápky zarostlé tak hluboko do nožky, že nepůjdou ošetřit jinak než chirurgicky, ošklivě to hnisalo a při každém kroku to muselo velmi bolet. Plus dva útvary na břiše velikosti křepelčích vajíček. 

Bylo potřeba ostříhat Maila kompletně. I to se dělalo nadvakrát a pokaždé dvě hodiny, protože pak už byla vyčerpaná dočaskářka i pes. Mailo se předtím přesouval od Inky k Zuzce, protože Inčinu smečku psychicky nezvládal a smečka nezvládala jeho.

close Mailo po operaci v hospitalizačním boxu. info Zdroj: Jménem psa, z.s. zoom_in Mailo po operaci v hospitalizačním boxu.

Brzy se také přikročilo k první operaci. Bylo potřeba odstranit boule na těle (panovaly obavy, zda to není rakovina) a provést další drobné zákroky - ošetřit tlapky a drápky, vyčistit a zašít hematom na oušku, který zřejmě vznikl nakopnutím do hlavičky. Brečet se člověku chtělo, když slyšel slova veterináře. Až se Mailo dal dohromady, podstoupil ještě operaci zubů a vyčištění dutiny ústní, aby se konečně mohl slušně najíst a nic ho nebolelo.

ČTĚTE PSÍ OSUDY

Z Maila se vyloupl moc pěkný bílý chundelatý pejsek. Teď už nebylo ani stopy po zadredovaném nerudném psovi s kamenolomem v tlamě. Jeho vizuální proměna byla až neuvěřitelná. A to je přesně to, co záchranáře nejvíc naplňuje: to, jak se psovi změní život, když se odstraní všechny stopy silného zanedbání a když se chlupáč, nyní už krásný, roztomilý a hlavně zdravý, začne rozhlížet po novém domově. A co teprve až ho najde.

U Maila se zvažovaly obě varianty: buď zůstane, pokud si ho s jeho zdravotními potížemi nikdo nebude chtít vzít domů, anebo nový domov najde. Naštěstí se druhá varianta ukázala pravdivou. Mailo odjel domů jako opečovávaný člen rodiny a na své těžké časy si už ani nevzpomene.

Sylva Kaplanová