V září 2016 bylo v našem městě na ulici nalezeno štěně. Maličké, schlíplé, nejspíš vyhozené… V první chvíli si ho převzala městská policie. Ale dvouměsíční štěně v záchytném kotci? To je přece jen dost nehostinné prostředí pro takového drobka. Naštěstí se rychle podařilo dojednat dočasnou péči s vnitřním ubytováním pod záštitou organizace Pes nejvěrnější přítel. A protože se několik měsíců nikdo neozval, že se mu takové štěně ztratilo, po uplynutí zákonné lhůty bylo nabídnuto k adopci.

V dočasné péči se malá fenečka dala trochu dohromady a začala prospívat. Už tehdy vypadala moc hezky a zajímavě, nápadné byly výrazné uši. V dočasce si ji vyhlédla tehdy šestnáctiletá studentka gymnázia Aneta a s rodinou si ji odvezli až do Přelouče. "Pracovní" dočaskové jméno Lorinka se v novém domově změnilo na Lusy.

Vstříc velkoměstu...a už jsme v cíli!
Psí osudy: Veselé i vážnější příhody z převozů II

Lusynce začal nádherný život. Nová panička Aneta ji milovala od první chvíle. Krátce po adopci je na týden rozdělil povinný školní lyžařský kurz, ale pak už byly pořád jenom spolu. Dobrůtky, učení prvních povelů… Z maličké Lusynky vyrostl šikovný dospělý pes.

Už když si Aneta pejska vybírala, věděla, že by si jednou přála dělat s ním nějaký psí sport či jinou psí činnost. Myslela na canisterapii či dogdancing, ale nakonec se Lusy vydala trochu jiným směrem. Ve dvou letech se s Anetou dostaly na první psí tábor, kde poprvé zkusily agility. Ve stejném roce na začátku léta poprvé vyzkoušely i Dog Puller, a již v září se podařila neuvěřitelná věc - třetí místo z mistrovství světa.

Lusy chodí s paničkou všude…Lusy chodí s paničkou všude…Zdroj: Aneta Hejná

Od štěňátka chodí Lusy také na cvičák. Na psa, který nesnáší chůzi u nohy, moc pěkně složila dvě základní zkoušky. Především ji ale baví agility. Nyní se s Anetou vracejí k dogdancingu, což byl původní nápad.

Všechno ale není tak růžové. Lusy sice bezvadně zvládá socializaci - Aneta ji s sebou bere všude, na rodinné výlety, na dovolenou, ke koním, aby Lusy byla pokud možno co nejvíc sebevědomý pes. Ale některé věci jsou přece jenom těžší - Lusy například nesnáší cestování autobusem. Nadšená asi nikdy nebude, ale udělala velký pokrok.

Cherrie se dnes už vesele směje.
Psí osudy: Veselé i vážnější příhody z převozů I

Daleko horší bylo, že Lusy se odmalička neskutečně bála malých dětí. Nebylo pravděpodobné, že by někdy některé nechala, aby ji pohladilo. Zřejmě za to mohou špatné zkušenosti z prvních týdnů života, zřejmě se v neznámém původním domově nebo na ulici střetla s dětmi, které to s ní nemyslely dobře - na hlavičce má dodnes malé jizvy.

Na dětském psím táboře ale mezitím už s Anetou povýšily na jeden den na instruktorky. Lusy trénovala s dětmi, motala se kolem nich. Ukázala jim, co je možné svého psa naučit, a rozhodně je velmi motivovala. Překonala sama sebe - mezitím už je její strach z dětí menší.

Budoucí psí tanečnice.Budoucí psí tanečnice.Zdroj: Aneta Hejná

V současné době Aneta studuje učitelství pro první stupeň a ve volném čase jsou s Lusy stále spolu. Na letošní rok plánují dogdancingové zkoušky. Nepochybuji, že u nich uspějí - maličký pes, který zvládl po špatném životním startu najít své štěstí a dokonce uspět na mistrovství v pulleru, zvládne určitě i další životní výzvy.

Sylva Kaplanová

Benji si začal užívat procházky.
Psí osudy: Seznamte se s Benjim, malým bílým psím andělem i klukem z plakátu