Na podzim loňského roku, shodou okolností v noci po státním svátku 17. listopadu, se udály velké životní změny i pro patnáctiletého křížence českého strakatého psa Rexe z jedné obce na jižní Moravě. Ztráta domova pár týdnů předtím se pro něj stala vyčerpávající zkušeností, na jejímž konci ale byla záchrana.

V polovině listopadu upozornili všímaví občané na Facebooku na psa, který ležel několik dní blízko jednoho z domů, poté se zdržoval u cedule označující konec obce. Neměl nejspíš velkou šanci ulovit dostatek potravy. Vždyť byl již v požehnaném věku, se slabým zrakem i sluchem. Odchytit se ale zatím nenechal. Na to měl stále dost bystrosti i sil.

Rex před odchytem.Rex před odchytem.Zdroj: M- Landauer

Kam se přesněji obrátit? Která organizace je nejblíž? A odkud mohou záchranáři i fyzicky vyjet a pokusit se psa odchytnout? Za Rexem se vydala Inka Nadymáčková (Jménem psa, z. s.) s kamarádkou Gabrielou Gavlíkovou. Co na tom, že byla hluboká noc – Rexův pohyb byl hlášen v daném místě a do rána by mohl být klidně zase někde jinde.

Někdy v jednu hodinu se objevila krátká, ale všeříkající zpráva: Máme ho.

Fenka Ušinka
Psí osudy: Seznamte se s Ušinkou. Chtěli se jí zbavit nemorálním způsobem

Než přijeli domů a než byl Rex náležitě ubytován, byly tři hodiny v noci. Noční výprava se však jednoznačně vyplatila. Rex měl najednou střechu nad hlavou, péči a přísun jídla. S tím byl ale zkraje problém – pejsek byl zesláblý, hubený. Prvotní přísun živin musel být zajištěn na veterině pomocí infuzí. To se opakovalo pak ještě jedenkrát – Rex byl tak vyčerpaný, že kolaboval.

Současně se rozběhlo pátrání po jeho majitelích. Nakonec se zjistilo, že Rexovi páníčci zemřeli, dům zůstal opuštěný. Jednou za čas přijel někdo z dědiců a psa nakrmil. Takto uplynulo pět let. Pak se mu náhle podařilo dostat se ven, zřejmě dírou v plotě. S těmito informacemi a pomocí darovací smlouvy přešel Rex pod organizaci Jménem psa, z. s.

Pejsek RexPejsek RexZdroj: Dagmar Ježová

Slabou chvilku si Rex vybral znovu v únoru. V den, kdy k nám ze Slezska přijel Bárt, kterého znáte z jednoho z prvních dílů seriálu Psí osudy, jsme zároveň prožívali náročné chvíle na veterině. Rex působil, že jeho požehnaný věk se již završí – vypadalo to na selhání orgánů. Závěr veterinářů zněl – kolaps jater, cysta na ledvině. Rex ale všechny překvapil: po několika dnech na klinice se začal pomalu zotavovat. Zřejmě ještě nechtěl přijít o zázemí, které mu bylo na stáří dáno. Zřejmě si ještě chtěl užívat toho, že se zase má kde najíst, neprší na něj a každou chvíli se najdou nějaké ruce, které ho pohladí. Vyfasoval jaterní dietu a s pytlem speciálních granulí vítězoslavně odjel z veteriny do „zimního sídla“ uvnitř domu.

Moudrý pohled jednoho úžasného psa.
Psí osudy: Seznamte se s Laky. Věrnost svému pánovi se jí málem stala osudnou

Postupně se zotavil, jak jen nejvíc to bylo možné, a s příchodem jara přesídlil zase do letního ubytování v zahradní útulkové části. Mezitím si zamiloval procházky, a během nich dokonce ještě pomáhal bázlivému, psychicky zničenému drobkovi Codymu. Svým příkladem mu ukazoval, že nosit obojek a mít připnuté vodítko není důvod ke strachu, a že jít se projít je moc prima věc. Zklidněný Cody pak našel fajn domov v rodině, kde ho mají všichni rádi.

Průběžně jsme se snažili najít Rexovi vzhledem k jeho věku přednostně domov. Zřejmě to ale tak má být, že padlo rozhodnutí, že zůstane v doživotní péči Inky. Oči ani uši už mu moc neslouží, orientuje se čichem, takže na procházce málokdy zvedá hlavu, ale jinak si rázně a rád zaštěká, a celkově dává najevo, že tu chce s námi ještě nějaký čas být. Snad bude tento čas co nejdelší.

Sylva Kaplanová