Kliknutím zvětšíteZhruba osmiletý německý ovčák Ron k nám přijel loni na podzim odněkud od Brna, přispaný na cestu, protože současně s ním přicházely zlé zprávy. Je prý nebezpečný lidem i zvířatům, bez sedace by se nedal odchytit a dopravit sem. Někdo pronesl i něco o utracení. Inu, připomněli jsme si naše heslo, že na smrt je vždycky času dost. Že je potřeba s ním nejdříve pracovat, že šanci si určitě zaslouží.
Cesta pod sedativy…
Jaké bylo naše překvapení v následujících pár dnech. Jistě, Ron byl zkraje poněkud nedůvěřivý a nepříjemný, ale nebyl to takový zabiják, jak se o něm říkalo. Svou pověst získal kvůli tomu, jak bránil to jediné, co na světě měl – svého pána a dům. Jeho majitel přitom asi nebyl vzorem milujícího, laskavého páníčka. A když ho alkohol nakonec zničil úplně, Ron dál vlastním tělem a odhodlaným štěkotem bránil vstupu do domu, i když jeho pán už nebyl mezi živými.
Spoluobčané tedy brzy nabyli dojmu, že Ron je nebezpečný pes, ke kterému se nelze ani přiblížit. Jídlo a vodu mu denně nosil jediný člověk – statečný pan starosta, kterému nebylo jedno, co se s osiřelým psem stane. Jeho přístupu si vážíme o to více, že mnozí jiní starostové jsou schopni „poradit“ něco o vypuštění psa kdovíkam, ač obcím zákon ukládá postarat se o zvířata bez domova nacházející se v jejich katastru.
Bylo jasné, že Ron bude potřebovat nový domov, nebo prozatím alespoň náhradní péči. Kdo si ho ale s jeho pověstí zvládne vzít? I pan starosta už propadal zoufalství, i tady kdosi zmínil utracení. Někdo z místních ale znal organizaci Jménem psa, z. s. a spatřoval v ní naději. A tak se Ron dostal k nám. Omámený a s varováním před jeho nevyzpytatelným chováním. A s poměrně šíleným původním jménem – Rum.
Ron v novém domově.
Postupně jsme se o pejskovi dovídali více. Nikdy nebyl na procházce, znal jen vnitřek domu a zahradu, nevěděl, jak se chovat mezi lidmi a psy, neznal, co je venku. Není tedy divu, že na všechno neznámé reagoval nepříjemně a že v původním domově bránil poslední kousek světa, který mu ještě zůstal. Na novém místě a s novým jménem ale postupně přicházel i nový život. Ron se mezi přívětivými lidmi zklidnil, naučil se pustit si někoho blíž k sobě, postupně natrénoval obojek, vodítko, procházku. Nový domov byl preferován bez malých dětí a bez dalších zvířat, aby se zabránilo případnému průšvihu. Ale jinak byl zhruba do dvou měsíců připraven najít svou budoucí rodinu.
Štěstí se na něj nakonec usmálo v podobě nové paničky, která pracuje jako noční hlídač. Ron má přes den k dispozici zahradu a do práce chodí s ní. Vždycky asi bude trochu uličník, ale konečně našel stabilitu a pozornost svého člověka po většinu dne. Věříme, že jim společná cesta vydrží až do konce Ronova života.
Sylva Kaplanová
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
