V minulém díle seriálu Psí osudy jsme vyprávěli příběh Akiho, kterého jsme nouzově vzali v době "nadstavu" - do organizace Jménem psa, z. s. bylo v tom čase přijato více pejsků během krátké doby. Tři z nich byli skoro jak přes kopírák, až jsem zkraje měla trochu problém je rozeznat. Větší, tmaví či černí, akční. A velmi mladí.

Ahoooj! (Miky)Ahoooj! (Miky)Zdroj: Vojtěch Nekarda

Tři mušketýři, kteří do organizace Jménem psa přišli brzy po sobě na jaře letošního roku, měli za sebou všichni teprve krátký život. Tommi - rok a půl, Miky - půl roku, Kai - jedenáct měsíců. Už si s sebou ale nesli šrámy z každodenních šarvátek se životem, neb osud jim nadělil náročné soupeře. Byli to jejich bývalí páníčci? Byl to někdo jiný? Všechno ani nevíme. Tommi měl na noze hluboké otevřené rány, jako by ho někdo přetáhl lešeňovou trubkou, na veterině musel doktor provádět drenáž. Miky žil v nevhodných podmínkách a Kaie inzeroval jeho bývalý páníček k adopci kvůli stěhování. S předsedkyní organizace Inkou Lihockou Nadymáčkovou jsme si inzerát přeposlaly - a rázem jsme věděly, že ho musíme přijmout, aby neskončil v rukou někoho, kdo by měl špatné úmysly: velký mladý pes může svádět některé zlé či hloupé lidi k praktikám mimo zákon. V telefonu zněli jeho majitelé vlastně vcelku příjemně, jen bylo znát, že o tom, co všechno obnáší mít pejska, moc nevědí a podmínky pro něj nejspíš skutečně nemají. Stěhování tedy nastalo ještě téhož dne i pro Kaie, ovšem za lepším životem.

Během svého pobytu u nás uměli ti tři připravit spoustu veselých, ale i perných chvil. Tommi věřil, že největší radost udělá, když se před přivítáním proběhne přes bazének a smočí v něm tlapky, v létě je přece parno a útulková "teta" osvěžení ocení. Miky má nadání architekta a vytříbený vkus. Vnitřní "opevnění" kotce tedy po týdnu pobytu u nás zrušil, protože prostě neodpovídalo jeho představám, rozumějte, a nové by jinak nedostal.

Kai je velký sympaťák.Kai je velký sympaťák.Zdroj: Inka Lihocká Nadymáčková

Jen Kai zůstával nějaký čas tak trochu stranou jejich rošťáren. Bydlel u naší dočaskářky Zuzky, tedy mimo hlavní zahradní útulkovou část, a když přijela naše spřátelená fotografka Dáša Ježová, aby pejskům udělala pěkné nové fotky pro hledání nového domova, bylo jeho focení plánováno kvůli nutnosti přejezdu do jiné obce až na druhý termín. Na to ovšem již nedošlo…protože Kai dostal na konci června jako blesk z čistého nebe nabídku nového domova a následně skutečně odjel…

Ze začátku vypadalo všechno super. Nový dům, zahrada k vyběhání. Po dvou měsících nás ovšem zaplavilo zoufalství…Kai se musel vrátit do útulku… Z postele opět do kotce. Byl začátek září. Zima brzy na krku - a Kai je hladkosrstý…

Napnuli jsme tedy všechny síly, abychom Kaie vrátili na nějaký jiný gauč. Měli jsme štěstí - a ještě větší štěstí měl samotný Kai. Do týdne odjel podruhé. Zamával svým mušketýrským přátelům v útulku a dal jim naději, že je takové štěstí také jednou čeká. V nové rodině pochopitelně zbožňuje gauč. Nejraději se ale zdržuje v kuchyni, protože tam je přece tolik zajímavých vůní, a když se zadaří, i chutí.

Sylva Kaplanová