K jejímu prameni kousek od Kozlova proudí každoročně tisíce návštěvníků. Prvním skutečným městem, kterým Odra protéká, jsou právě Odry, malebné městečko „pod horami“.
Přímo jej tentokrát sice nenavštívíme, ale i v jeho okolí najdeme krásnou přírodu, příležitosti k zimnímu i letnímu sportování, zajímavou architekturu, rozhledny i připomínky lidské činnosti a soužití člověka a přírody.
Mnoho z vás jistě zná skiareál v blízkých Tošovicích, kde se mnozí učili základům lyžování, snowboardingu nebo zkoušeli první krůčky na bruslích.
V zimě sem míří milovníci zimních sportů z širokého okolí a také v létě má zdejší areál co nabídnout. Bobová dráha, discgolf a přírodní koupaliště své příznivce očividně mají. O Tošovicích ale psát nebudu. Aspoň ne tentokrát.
Vydáme-li se z Oder proti proudu zmiňované řeky, první vesnice, na níž narazíme, jsou Loučky. A právě ty budou naším dnešním cílem. Konkrétně krásně zrekonstruovaný vodní mlýn Wesselsky.
Přiznám, že jsem několikrát kolem mlýna projížděl, věděl jsem o něm, ale teprve školní výlet našich žáků z 1. stupně mě přiměl navštívit jej a seznámit se také s prací mlynářů.
Mlýn Wesselsky znají místní spíše pod názvem Pazderův mlýn. Leží zhruba uprostřed vesnice, napravo od řeky Odry a vodní náhon se k němu táhne až z Jakubčovic nad Odrou.
Má bohatou historii. První zmínky o něm pochází už z poloviny 16. století. V té době měl dokonce tři vodní kola a patřily k němu i pozemky a pila.
Mlýn měl vrchností přiznáno privilegium mlít obilí i sedlákům ze sousedních Jakubčovic, s čímž nesouhlasil právě jakubčovický mlynář Wesselsky.
V dlouholetém sporu mezi ním a rodinou Weigelových, kterým v té době mlýn v Loučkách patřil, sice Wesselsky neuspěl, nakonec však v roce 1762 Johann Wesselsky loučský mlýn od posledního z rodiny Weigelů odkoupil.
Rod Wesselských byl starým mlynářským rodem a na dolním jakubčovickém mlýně provozoval mlynářské řemeslo prokazatelně již od poloviny 17. století. V držení rodu byl mlýn až do konce 2. světové války, kdy poslední majitel, Franz Ferdinand Wesselsky, tragicky zahynul, byl zastřelen, v obci Lipná.
Byl to právě on, za jehož působení se na mlýně začala vyrábět také elektřina a mlýn se rozrostl o nové hospodářské budovy. Po jeho smrti byla manželka se třemi dětmi vysídlena do Bavorska.
V roce 1946 převzal areál Hubert Pazdera, který byl s rodinou Wesselsky přes svou matku spřízněn. Mlýn už však po válce sloužil k mletí obilí jen příležitostně.
Asi dva roky ještě dodával elektřinu pro horní část Louček, v roce 1959 bylo ale soukromé hospodaření Huberta Pazdery násilně ukončeno.
Bez údržby se na pile brzy propadla střecha, hospodářské budovy využívalo místní JZD a mlýn postupně chátral.
V žalostném stavu jej po smrti Huberta Pazdery převzala paní Věra Králová, která se s manželem nyní snaží samotný mlýn i další budovy postupně rekonstruovat a návštěvníkům nabízí kromě komentovaných prohlídek také možnost ubytování.
Záslužná činnost a klobouk dolů před vším tím, co se jim už podařilo vybudovat a zvelebit.
V galerii najdete, milí čtenáři, fotografie nejen z mlýna, ale i další, které ukazují přírodu okolí Oder a zajímavá místa. Třeba jakubčovický lom z trochu jiné perspektivy, než známe při projíždění kolem v autě nebo i na kole.
Doporučit však mohu i procházku z Louček přes Vítovku k Tošovicím nebo zase jinou od Heřmanic k lomu v Jakubčovicích nad Odrou.
Ale i další, třeba Flascharův důl na těžbu břidlice, rozhledny v Pohoři a ve Veselí nebo rybníky na cestě do Mankovic. Stejně tak Hynčice, rodiště zakladatele genetiky, Johanna Gregora Mendela, stojí za návštěvu.
Je toho spoustu a okolí Oder i ony samotné mají návštěvníkům určitě co nabídnout.
Karel Machyl