Kliknutím zvětšítePomáhali obětaví zaměstnanci společně s dobrovolníky. Efektivní pomoc byla snadnější také díky kontaktům s pobočkami Armády spásy na Ukrajině a v Polsku.
„V prvních dnech pomáhali všichni, kdo měl ruce a nohy,“ říká dnes vedoucí služeb Armády spásy z Havířova Martina Potyšová.
„Zaměstnanci se věnovali klientům v sociálních službách a po směně jako dobrovolníci pomáhali uprchlíkům. Bylo třeba rychle nabídnout azyl pro přechodné ubytování, připravit byty ve spolupráci s vedením měst a dalších organizací. Pomoci se zabydlením, hledáním lékaře, školy a školky, překladatelů, zaměstnání, apod. Po pár týdnech jsme ale viděli, že s tímto nadšením není možné pokračovat,“ dodává Potyšová.
Alexandra z Běloruska
Armáda spásy v Havířově využila tedy možnost zaměstnat koordinátorku pomoci uprchlíkům, studentku z Běloruska, která udělala obrovský kus práce.
„Začala jsem pomáhat, když jsem viděla malé děti v náručích svých matek plakat,“ říká Alexandra. „Matky byly zmatené a nevěděly, jak žít a co je čeká. Tehdy jsem se rozhodla, že můžu a chci pomoci. Plnila jsem různé úkoly, pomáhala uprchlíkům při návštěvě lékaře, hledala školy pro děti, pomáhala řešit problémy s bydlením a informovala je o aktuální situaci v České republice.“
Studentka Alexandra z Běloruska pomáhá uprchlíkům.
Alexandra zde pracovala do prosince. Většina maminek s dětmi, kterým pomáhala jsou již „zabydlené“, sdružují se v různých skupinách, učí se češtinu, pomáhají si vzájemně. Od nového roku probíhá v Havířově, Karviné a Bohumíně podpora uprchlíkům v rámci projektu zaměřeného na adaptaci, zmírnění jazykové bariéry, psychickou stabilizaci a saturaci základních potřeb s očekávanou finanční podporou EU.
„Činnost našich služeb pokračovala bez jakéhokoliv omezení. Stabilita, pravidelnost a závazek vůči našim klientům je pro nás zásadní. Jsme rádi, že se dařilo najít možnosti zaměstnat další koordinátory pomoci díky státnímu příspěvku a různým nadacím,“ popsal oblastní ředitel Armády spásy Tomáš Surovka a dodal: „Z podstaty naší organizace musíme a chceme podat pomocnou ruku těm, kteří si útěkem do naší země doslova zachraňují životy.“
Studentka marketingu
Saša pochází z Běloruska, už čtyři roky žije v České republice, studuje marketing na vysoké škole. Po vypuknutí bojů na Ukrajině se s přáteli z Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny aktivně zapojili do charitativní pomoci uprchlíkům. Chodili je vyzvedávat na nádraží ve dne i v noci, pracovali v KAPCU jako dobrovolníci a poskytovali potřebnou pomoc. Zaregistrovali je, pomohli najít ubytování, často i lékařskou pomoc a první kroky k zabydlení.
Brzy se dozvěděla o Armádě spásy, která aktivně pomáhala uprchlíkům a začala jsem pro ně pracovat nejprve jako dobrovolník, později na dohodu díky podpoře Nadace Olgy Havlové. Plnila různé úkoly, pomáhala uprchlíkům při návštěvě lékaře, hledala školy pro děti, pomáhala řešit problémy s bydlením a informovala je o aktuální situaci v České republice.
„Proč jsem začal pomáhat úplně cizím lidem? Když jsem viděla malé děti plakat v náručí svých matek. Matky, které byly zmatené a nevěděly, jak žít a co je čeká, jsem se rozhodla, že jim mohu a chci pomoci. Líbí se mi slogan Armády spásy Srdce Bohu, ruce lidem. Věřím, že každý si zaslouží žít v klidu a pohodě. Nikdo si nezaslouží krutost a nespravedlnost, která se nyní ve světě děje. Chci tedy říct, že dokud budu moci, budu pomáhat těm, kteří to potřebují. Jsem velmi ráda, že jsem se seznámila s Armádou spásy. Pracují zde opravdu dobří lidé, hrdinové naší doby, kteří jsou ochotni pomáhat lidem v obtížných situacích. Díky zkušenostem z práce v této organizaci jsem se rozhodla, že si udělám druhý titul - sociální pracovník," popisuje závěrem Alexandra.
Změna očima Iriny
Irina utekla před bombardováním z Dněpru a dnes bydlí a pracuje ve Frenštátě
„Válka nás zasáhla hned v samotném počátku dne 24. 2. 2022 v 5 hodin ráno. Bombardování bylo tak silné, že se v našem domě rozbily okenní skla. Musely jsme se schovávat po dobu deseti dnů ve sklepě. To nás přivedlo k rozhodnutí odjet z rodného Dněpru do bezpečí České republiky,“ vzpomíná Irina.
„Vše jsme nechaly doma, s sebou jsme si vzaly pouze příruční zavazadlo a dokumenty. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu - jsem invalidní, a vzhledem k seniorskému věku mé maminky (77 let), byla pro nás cesta nelehká - stres, přeplněný evakuační vlak, absence spánku, k tomu všemu jsme cestou obě onemocněly na Covid – 19. Takto znavené nás poprvé uviděly pracovnice Armády spásy Ilona a Lenka, které nás vřele přijaly a projevily maximum pochopení, taktéž i všem dalším Ukrajincům, kteří s námi přijeli. Pomáhaly nám řešit všechny naše starosti – bydlení, stravu, doprovody k lékařům, zdravotní pojištění, humanitární dávky i zaměstnání. A skvělé je, že jsem od nich dostala pracovní nabídku v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, kterou jsem přijala. Zde mám skvělé kolegy Jiřího a dvě Petry, kteří mi pomáhají se vším možným. Uběhlo již téměř rok, co s maminkou žijeme v krásném a přátelském městě Frenštát pod Radhoštěm. Společně tu jsme s dobrými milými českými lidmi, kteří nám pomáhají adaptovat se na nový život a zvládat naší těžkou situaci. Mockrát jim za to děkuji!“
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
