Moc ráda pozoruji přírodu z okna našeho ostravského bytu v pátém poschodí. Máme před domem vzrostlé listnáče a tak celý rok sleduji, jak se holé stromy začnou zelenat, později žloutnout a pak stromy bez listí občas zasype sníh.

Jaro je nejkrásnější. Proměna na stromech je úžasně rychlá. Větve začnou pučet, jen co sluníčko začne trochu hřát. Brzy máme před okny krásnou zelenou hradbu. Minulý rok jsem byla o tuto podívanou ochuzena, protože náš dům se zateploval. Znamenalo to od poloviny dubna do září lešení, sítě a chvíli i igelit na skle… Už rok pečuji o nemocného manžela, proto je pro mě velká radost, že mohu opět pozorovat jaro za oknem.

Zdroj: Pavla Olšerová

Nevím, zda je letos více ptáků nebo je to tím, že mnohem častěji přistupuji k oknu. Ještě nikdy jsem nezaznamenala takový výběr zpěváčků a v takovém hojném počtu. Třeba sojky, těch bylo pod okny i pět současně, spousta namlouvajících se špačků, strakapoudi, žluna zelená a sýkorky. Méně jsou k vidění vrabčáci. Co mě obzvlášť potěšilo, bylo pozorování páru holubů. Nejprve stavěli hnízdo, pak seděli na vajíčkách. Vzorné střídání holoubků na hnízdě. Při jednom takovém střídání jsem viděla, že mají v hnízdě dvě vajíčka. Při další výměně ptačích rodičů za několik dnů jsem už uviděla hlavičku ptáčete. A včera jsem mohla pozorovat krmení mláděte a část jsem stihla natočit. Nevím, kolik holoubat se vylíhlo, třeba se to dozvím v následujících dnech.

Také veverky jsou na naší adrese „přihlášeny k trvalému pobytu“. Natočila jsem boj o teritorium mezi veverkou a strakou. I když bydlíme na sídlišti, máme pod okny hodně zeleně. Je skvělé vidět ten čilý život ve větvích. Jsem amatér, mám malý fotoaparát, kvalita videa není špičková, mám ale radost z okamžiků, které jsem zachytila.

Pavla Olšerová