Mnozí jsme dostali v těchto dnech kupon do schránky. Pozorný čtenář si pomyslí, jaký kupon? Snad je to volební lístek. Co říká o kuponu oblíbená přispěvatelka obecného rozumu Wikipedie? „Kupon je obecně chápán jako jakýkoli cenný papír, jehož držitel má určité oprávnění nebo právo na nějaké plnění. Jde např. o slevové, výherní nebo dárkové kupony a další různé druhy poukázek či voucherů.“

Tolik teta Wiki, strýčka Googla jsem se raději neptal, mohl bych se v tom zamotat. Já vidím ten kupon, pro jiné volební lístek, v tom smyslu, že jeho držitel má oprávnění, nebo právo na nějaké plnění. Navíc my Češi jsme na to jaksi zvyklí. Dostali jsme hned na začátku naší obnovené demokracie své kuponové knížky. A věřili jsme, že se budeme spolupodílet na transformaci veškerého státního majetku. Od spoluvlastnění průmyslových podniků, dolů a hutí, textilek, mlékáren a vodáren, až po Českou poštu a Plzeňský pivovar. Jaká to byla idea!

A co teď na „konci“, tedy pochopitelně na konci Wikipedie. No, mnozí z nás honíme slevové kupony po nadnárodních supermarketech a hypermarketech. Uplatňujeme různé druhy poukázek na úřadech, všeho sociálního typu, tu na bydlení, tu na imobilitu v podobě příspěvku na automobil. A jaká že je z myšlenek a ideí skutečnost? To ať každý z vás uváží sám.

Můj kamarád dostal dokonce tři kupony. Ve všech pohádkách bývají často tři - tři bratři, tři princezny, tři sudičky a tři vlasy děda Vševěda. Nechci ale odbíhat od tématu, tedy od kuponu, hned se tam vrátím. Kamarád dostal tři kouzelné kupony za to, že vydržel sedět jako jeden z mála v naší hospodě po dobu MS v hokeji. A proč? Protože paní majitelka, kterou naše hospoda nejenom že netěší, ale vlastně ani úplně neživí, se rozhodla zdražit po dobu mistroství světa pivo o třetinu.

A kamarád, že je skalní a bohat, zůstal a byl odměněn. Druhý můj kamarád, který chtěl a čekal na nápravu věcí obecně rozumných, tak nechodil po dobu loupeživého zdražení na pivo, stejně jako já a mnoho místních pijáků. Vrátili jsme se až s návratem ceny piva na původní cenu. Někteří trucovali a jiní ještě trucují, chodí podle mě jinam. Kamarádi jsme od dětství a můžeme si říct cokoliv. Pochopitelně jsme vyčetli svému kamarádovi jeho tři slevové kupony, každý v hodnotě pět set korun. Bylo alespoň téma u stolu. Nebylo to ze závisti, ale z principu.

Padaly proslovy, jako že „okrádat“ místní na úkor cizince, že oni jsou na to doma zvyklí a my máme to nejlepší pivo na světě, že využíváme situace namísto pohostinnosti, a více si nepamatuji. Přestal jsem tu debatu vnímat a soustředil jsem se na svůj kupon doma. Co s ním udělám, komu ho svěřím, kam pak budu chodit na pivo? Jak se zachovám k cizincům? A jaká je moje současnost, a především jaká bude pro mé děti budoucnost? Mám už teď pocit, že bude stejně dobrá jako byla pro mě, v mém dětství a mládí či dospělosti? Kam směřuje Česko a hlavně Evropa, kdo se postaví do jejího čela? Vojáci, generálové, fanatici, fantastové, zbrojaři, islamisté, fašisté, marxisté, populisté, diplomaté či skuteční politici? A jaké bude za můj kupon mé právo na jeho plnění?

Šťastnou ruku s kuponem v ruce přeji nám všem, budeme ji potřebovat.

Ondřej Bejl