Nad Srbskou Kamenicí panuje již desítky let čilý letecký provoz, je totiž na mezinárodních tratích spojujících významné metropole. Proto ani 26. ledna 1972 nikoho nezaskočil zvuk letadla letícího v nízké oblačnosti. „Najednou jsem ale uslyšel tlumenou ránu a vzápětí druhou. Ale vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost. Až potom jsem slyšel zesilující se zvuky, slyšel jsem praskání a zdálo se mi, jako by pilot protúroval motory,“ vzpomínal před lety Zdenko Kubík, který byl v roce 1972 velitelem místních hasičů. 

Palubní kamera. Pohled na nehodu na D5 20. 1. 2021
Bezmoc a lidé přelézající svodidla. Nehodu na D5 zachytily palubní kamery

V tu chvíli letadlo vyletělo z mraků a po okolí začalo cosi padat. Až později zjistil, že to byli cestující z letadla, které právě nedaleko vesnice spadlo do lesa. Hasičům se dlouho nedařilo najít místo dopadu. Vyrazili k místnímu kravínu, tam totiž dopadl jeden z pasažérů přímo na silnici, a tak se domnívali, že tam je i zbytek letadla. 

„Jenomže přiběhli manželé Šlejmarovi a křičeli: Chlapi, spadlo to za vesnicí a nehoří to. Proto jsme pomalu jeli po silnici a rozhlíželi se. Jenže jak se stmívalo, nic jsme neviděli. A tak jsme to na křižovatce otočili a jeli zpět,“ popisoval pan Kubík. Po chvilce opět potkali manžele Šlejmarovi, kteří jim řekli, že v lese někdo naříká. Tam hasiči viděli zkázu, kterou nehoda přinesla.

Kusy letadla ležely všude 

Motor letadla ležel v potoce, les ve stráni byl polámaný a všude ležely kusy letadla, které bylo ještě před několika minutami na cestě ze Stockholmu do Zábřehu. Hasiči rychle běželi za sténajícím hlasem, cestou minuli několik těl, která z letadla vypadla. Krátce na to našli letušku Vesnu Vulović, která pád z více než deseti kilometrů jako jediná přežila. „My jsme tenkrát měli na sobě jen montérkové bundy. Ale pan Henke měl lesnický kabát. A tak jsem ho požádal, aby ho položil na zem a my jsme ji na něj přenesli,“ přiblížil první minuty záchrany srbské letušky. 

Na okamžiky po nárazu vzpomínal také Karl-Heinz, syn tehdejšího lesníka Bruna Henkeho, který byl jedním z prvních mužů na místě katastrofy. „Tehdy jsem byl u kamaráda a poslouchali jsem desky, když přiběhla jeho přítelkyně a řekla nám, že na rozcestí spadlo letadlo. My jsme tomu moc nechtěli věřit. Ale šli jsme se tam podívat a viděli jsme něco hrůzostrašného a šokujícího,“ řekl Karl-Heinz Henke. 

Důl Pluto u obce Louka u Litvínova.
Čtyřicet let od tragédie na dole Pluto: Zhroutili jsme se, vzpomíná záchranář

Ještě ten samý večer nalezli několik mrtvých, pátrání po dalších tělech pokračovalo i po rozednění. Zemřelé shromažďovali u ohníčků na louce. Místo nehody si téměř okamžitě převzala Veřejná bezpečnost a armáda.  

Po nehodě měla řada lidí mnoho dílů spadlého letadla. Zdenko Kubík našel svou připomínku leteckého neštěstí zabodnutou přímo ve střeše domu. U Henkeů zase měli doma podle vyprávění Karl-Heinze dva pytlíčky s pepřem a se solí nebo okénko z letadla.