Rozloučit se ním přišly velké osobnosti českého sportu. Ať už předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, nebo slavní hokejisté Jaromír Jágr a Pavel Patera, u jejichž výchovy Ota Černý kdysi stál jako vedoucí mládežnického týmu. „Neustále s námi jezdil a byla s ní velká legrace,“ řekl Jágr na adresu muže, který byl původně učitelem.

Jako takového si ho nejvíc pamatují žáci učiliště kladenské huti Poldi. Zároveň však už od roku 1969 pracoval externě v Československé televizi, nejvíce jako sportovní reportér. Sportovní redakci pak i vedl jako šéfredaktor a ještě předtím, po Sametové revoluci, se pustil s nadšením do prvních politických debat v tehdejší československé televizi. Později, po návratu do České televize, která se stala jeho druhým domovem, byl zásadní postavou založení sportovního kanálu ČT Sport. „Nikdo nevěřil, že v neděli odpoledne budou lidé koukat na televizi, kde se hádají politici, on ano. A nikdo včetně mě nevěřil, že vydrží sportovní kanál. Ukázal ale houževnatost i zarputilost, kanál doslova vydupal skoro z ničeho a dneska jde o nejsledovanější sportovní kanál veřejnoprávní televize v Evropě,“ uvedl při smuteční řeči Robert Záruba, špičkový český sportovní komentátor.

Hovořil i o toml, že Ota Černý nebyl jen novinářem, ale také novátorem, který už v 70. letech přinesl do žurnalistiky své mistrovství krátké otázky. „Mnohokrát opakoval, že otázka musí být, jako když šlehne bičem a víc prostoru musí dostat ten, na něhož otázka míří. My ostatní jsme ale jeho originál nikdy nedohonili,“ přiznal Robert Záruba, v jehož očích odešel na druhý břeh mistr slova, který do svých textů dostal i lyriku, která dala teprve po spojení s televizním záběrem velký smysl. „Tím výrazně obohatil profesi žurnalisty, byť ji sám nevystudoval. Profesně byl naprosto přesný, se slovy uměl pracovat.“

Co Záruba nezmínil, bylo Kladeňáctví Oty Černého. Svoje město miloval, nedal na něj dopustit. A jestli měl známé od Chebu po Košice, a opravdu je všude měl, na Kladně ho znalo lidí nejvíc. S každým se uměl zastavit, promluvit. „Cestu jsme k sobě našli před deseti roky, chodil k nám hrozně rád a chválil, že děláme fotbal jak se dělat má, srdcem. Kromě toho se s ním krásně povídalo, bude nám moc chybět,“ smutně ze sebe soukal předseda Baníku Švermov David Nedvěd.

Právě do Švermova Ota Černý chodil na fotbálek nejraději, i když šlo jen o okresní přebor, on totiž mezi soutěžemi zase tak velké rozdíly nedělal. A kamaráda na přátelský rozhovor našel jak na Spartě, tak na SK Kladno nebo ve zmíněném Švermově.

„Známé měl od fotbalu po národní divadlo a výběr profesních či lidských skupin u něj byl ohromně široký. S kdekým si dokázal porozumět a povykládat. Bylo to velké hřejivé slunce a zároveň sopka. A ty dva póly na sebe navzájem působily. Bude nám všem moc chybět,“ dodal Robert Záruba.