Kliknutím zvětšíteS cirkusem jezdíte po celé republice, líbí se vám v Brně?
Rád se s cirkusem vracím na Moravu. Líbí se nám tady. Na jižní Moravě je to navíc úplně super. Lidé jsou tu pohostinní a trošku uvolněnější než v severních Čechách. Navíc tu máme spoustu přátel. Když přijedeme, hned druhý den nám píšou, že musíme zajít do sklípku. (směje se) Kamarádi ze zemědělských družstev, kde kupujeme seno, zase vždycky donesou meruňkovici nebo domácí slivovici.
Jak jste se k cirkusu dostal?
U cirkusu vyrostl. Koluje ve mně čistá komediantská krev, s bráchou jsme už šestá generace. Když mě maminka volala na domácí úkoly, našla mě většinou ve stáji. Prolézal jsem pod velbloudy, pucoval jsem kozičky, seděl na ponících. Příbuzní z tátovy strany pracují se zvířaty, od něj jsem zdědil lásku a vztah ke zvířatům. Z matčiny strany jsou zase všichni akrobati, takže to mám takto rozpůlené. V cirkuse dělám ekvilibristiku. To jsou různé prvky na rukou, třeba stojím na jedné ruce, točím válec na nohou.
Kdy vás zastihl nouzový stav?
My jsme přijeli do Brna, postavili jsme celý náš cirkus a potom jsme se z tiskové konference z televize dozvěděli, že jsou akce omezené do sto lidí. To už jsme věděli, že nebudeme vystupovat. Bylo to špatné, tak málo návštěvníků by nám ani nepokrylo režii představení a spíš bychom se dostávali více do mínusu. Naivně jsme si mysleli, že tady počkáme, až to přejde. A ono druhý den přišlo to, že už nebudou akce ani pro sto lidí. Takže jsme uzavřeli celý náš areál, byli jsme nedobytná pevnost a pořád jsme doufali, že to přeje. Pak nám skončil pronájem, situace se nelepšila, všude strašili, že to bude horší a horší, tak jsme se odsud sebrali a odjeli k nám na zimoviště na statek do Staré Lysé. Když vláda vyhlásila, že můžeme vystupovat pro tři sta lidí, vycestovali jsme minulý čtvrtek zpátky sem. To už pro nás vypadalo dobře.
Přišli jste o hodně peněz?
Vycuclo nás to opravdu hodně. Každý podnikatel musí mít připravenou nějakou zálohu na horší časy. My s tím vždy počítáme a nějakou rezervu jsme měli, jenže nebyla bezedná. Museli jsme platit lidi, elektřinu, vodu, maso, seno, slámu, chleba, mrkve, granule pro koně, … Denní náklady cirkusu jsou asi třicet tisíc, a najednou všechno trvalo dva měsíce.
Na čem jste šetřili?
S artisty jsme se domluvili, že na ty dva měsíce snížíme platy. Všichni nám vyšli vstříc a situaci pochopili. Nikoho jsme ale nepropustili, to by od nás bylo nekorektní. My jsme si je angažovali, navíc máme spoustu umělců ze zahraničí a kvůli zavřeným hranicím by se nám nemuseli vrátit zpátky. Nikdo nevěděl, jak to bude, a nechtěli jsme to riskovat.
Přijali jste nějaká opatření?
Snížili jsme kapacitu diváků. Obvykle je to až tisíc, teď jich dovnitř můžeme pustit maximálně tři stovky. Od osmého června, pokud vše půjde dobře, to bude až pět set. Diváci navíc musí dodržet rozestupy, pokud nejsou členové jedné rodiny, musí sedět ob sedačku. Uvnitř cirkusu také musí mít roušku. Všude po areálu máme rozmístěné dezinfekce a po každém představení dezinfikujeme sedačky.
Co jste dělali v době koronaviru?
Trénovali jsme a opravovali jsme věci, které bychom normálně opravovali za běžného chodu. Tím, že odpadla představení, bylo najednou víc času. Na našem statku máme pět historických maringotek, které jsou asi sedmdesát let staré. Všechny jsme je zrekonstruovali. Vyměnili jsme jim palubní desky, natřeli je a zkrátka je dali do pucu. Z jedné z nich jsme udělali cirkusovou kavárnu, kde mohou lidé posedět a prohlédnout si i historické fotky z dřívějších let cirkusu. Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, říkal jsem si, že je sice špatné, že byl nouzový stav, na druhou stranu bychom ale tohle všechno jen tak asi neudělali. Takže k něčemu dobré to bylo.
Jak často se zvířaty trénujete?
Se staršími zvířaty, která už to umí, netrénujeme. Spíš je udržujeme v kondici, ráno se proběhají v manéži a přes den jsou pak ve výběhu. Teď máme dvě malá velblouďata a dvě malé lamy. S těmi chodíme trénovat a seznamujeme je s prostředím. Můj tréninkový systém je, že chodíme trénovat třeba dvakrát za den po třiceti minutách, to stačí. Se zvířetem se dá samozřejmě trénovat dvě hodiny, ale tím by se mu to znechutilo, a to je špatně. Musí je to bavit. Já trénink beru trošku formou hry, vždycky mám plné kapsy cukru a piškotů.
Zvířata tu dělají normální věci, nejsou pro ně nijak fyzicky náročné. Medvěd je třeba výborný balancér, v přírodě leze po stromech. U nás přeskočí překážku nebo se opře o mlýn, kterým točí. To, že lama přeskočí ležícího velblouda a zebra překážku, není nic nepřirozeného. Lva proskakující ohnivou obručí a podobné nesmysly tady opravdu nemáme.
Takže zvířata dostanou za každý prvek odměnu?
Ano, všechno děláme za odměny. Máme tu tři lvy, kteří bez odměny nic neudělají. Na zem nebo na tyč musím dát maso, abych je na prvek navedl. Navíc kdyby se to zvířatům nelíbilo, myslím, že by mi to dali hodně najevo. Třeba medvěd má 250 kilo, kdyby se naštval, zlomil by mě lusknutím prstu. To stejné se lvy a slony.
A baví to všechny?
To ne. Třeba medvědice Markýza s námi vystupovala dva roky a pak ji to přestalo bavit. Rozhodla se, že ne. Sedla si a koukala na nás. Šlo jí jen pojídat sušenky, které dostává za odměnu (směje se). V manéži při vystoupení přestala dělat prvek, postupně vyhodila další. Nic nelámeme přes koleno, takže nevystupuje a jezdí s námi jako chovná samice.
Máte nějakého oblíbeného člena cirkusu?
Já mám rád všechny. Ale srdcovka je asi medvěd Matěj. Vychoval jsem si ho od malička. Je to takový můj syn, takový medvěd domácí. Matka byla prvorodička a odmítla ho. Začala ho zahrabávat, takže jsem si ho po dvou dnech vzal z kotce. Maminka mu vařila sunary a já ho krmil. Vychoval jsem ho do osmi měsíců, ale potom jsem ho musel dát do výběhu, protože náš přívěs se pomalu stával rozkládací krabičkou. Medvěd Matěj ho postupně rozebíral. (směje se)
Loni uspořádali zastupitelé města anketu pro Brňany o tom, zda chtějí na území města cirkusy. Většina hlasujících se vyjádřila proti. Co si o tom myslíte vy?
Myslím, že to byl docela propadák, protože hlasovalo opravdu málo občanů. Hlasování bylo dostupné někde tady u vás v knihovně a je zvláštní, že když tam chtěli někteří známí dát hlas pro cirkus, už bylo všechno zapakované, i když to tam ještě mělo být. Nakonec ze zákazu vyšlo jen doporučení. Je to na starostech městských částí a zatím jsme neměli problém. Ve Znojmě také loni vyhrožovali zákazem cirkusů a nakonec vyhlášku krajský soud zrušil. Kdyby něco podobného nastalo tady, byli jsme připraveni podat žalobu.
Takže si z toho nic neděláte?
Ne, k cirkusům odpůrci asi prostě patří. Takoví lidé naše zvířata neznají, nebyli se u nás podívat a nic o nás nevědí. Jen nás soudí od stolu. Každého jsme vždy pozvali, ať se přijde podívat, že ho seznámíme a ukážeme mu, jak trénujeme. Navíc k nám lidé chodí přes den, mohou si sednout dovnitř a pozorovat, jak se zvířaty pracujeme.
Snažíte se rozšiřovat, jak se vaše zvířata mají?
Třikrát do měsíce děláme otevřené tréninky, jeden bude pravděpodobně i tady v Brně. Může se přijít podívat úplně každý. Na sociálních sítích děláme spoustu videí ze zákulisí. Až teď budeme cestovat z Brna do Ostravy, chceme dát kameru do přívěsu, kde máme zvířátka. Natočíme a zveřejníme, jak zvířata přesun snáší. Pár podobných videí jsme už dělali, ale chceme to obnovit.
A jak to snáší?
Lvi, medvědi, velbloudi a zebry většinu cesty prospí. Když se nastartuje, lehnou si a po příjezdu je dáme rovnou do výběhů, které jsme postavili předem. Je to stejné, jako když si člověk vezme s sebou do auta psa, když jede někam na víkend. Je na to zvyklý od malička, takže není ve stresu.
Takže jsou podobné obavy o zvířata neopodstatněné?
Nabízeli jsme ochráncům, aby zvířatům udělali krevní testy před přesunem a po přesunu. Jenže oni nechtějí, bojí se, protože je všechno v pořádku. Já jsem to u medvědů dělal a veterinář řekl, že tak krásnou krev nemají ani v zoologických zahradách. Navíc jsme asi nejkontrolovatelnější věc v republice. Pořád jsme lidem na očích. V každém kraji se k nám přijde podívat státní veterinární kontrola, jestli jsou všechny výběhy, přívěsy a boxy podle norem. Zatím jsme měli vždy vše v pořádku a nic jsme neporušili. Různí aktivisté mají v oblibě nás nahlašovat, pak mají veterináři povinnost udání prověřit. Už jsme tu měli kontrolu třeba čtyřikrát nebo pětkrát za týden.
Neříkám, že jsou všechny cirkusy dobré, nesmí se ale házet do jednoho pytle. Souhlasím, že když je někde problém, musí se řešit, a to klidně odebráním zvířete majiteli. Sám bojuju proti špatným cirkusům. Tak je to v každém řemesle. Stejně jako jsou dobří doktoři a špatní doktoři, jsou i dobré cirkusy a špatné cirkusy. To by mohlo vyřešit licencování. Cirkusy, které by nesplňovaly podmínky k chovu zvířat, by licenci nedostaly a nemohly by činnost provozovat. Jenže aktivisté někdy řeší problémy tam, kde nejsou.
Třeba?
Strhávají plakáty, ničí majetek, postříkají nám maringotky. Posílají nám výhrůžné a vulgární zprávy. Tátovi třeba chodí, poslední dvě už nahlásil policistům, protože to bylo za hranicí. Je to hodně drsný. Vyhrožují nám smrtí, že nám to tu podpálí. Komedianti do plynu a podobně. Když člověk přeje někomu smrt, myslím, že to už není v pořádku.
Co vás na cirkuse baví?
Dělat cirkus je srdeční záležitost. Každý den pracujeme od půl sedmé do desíti večer, nemáme víkendy, ale stojí to za to. Všechno jde ze srdce. Vůně pilin, romantika. Když odcházím z cirkusu a diváci řekne, že to bylo hezké. Když nám lidé tleskají ve stoje. Z toho všeho má člověk pak dobrý pocit. Kdybychom chtěli peníze, děláme něco jiného. V cirkuse člověk nezbohatne. Peníze jsou důležité, abychom pokryli chod cirkusu, ale ten pocit, ten se koupit nedá.
Změnila nějak pandemie váš pohled na cirkus?
Před koronavirem jsme stavěli cirkus a zrovna sněžilo. V duchu jsem si říkal, že to je hrozné počasí. Když jsme pak museli zavřít, zase jsem si říkal, co bych za to dal? Stavěl bych ve sněhu, v bouřce bych stavěl, hlavně kdybych mohl. Počasí? To je přece úplně jedno, hlavně, že jsme tady, můžeme jezdit a mít představení. Nějak postavíme, nějak sklidíme. V tomto směru jsem názor trošku změnil.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
